Ghinzu

Belgičtí Ghinzu mají u mě výsadní postavení … minimálně je to jediná z mé belgické svaté čtveřice (dEUS - Zita Swoon - Ghinzu - Absynthe Minded aka Barman – Carlens - Stargasm - Ostyn), která např. z mého mp3 přehrávače, za celou dobu jeho působení, nikdy ani na chvíli, nezmizela … a nejen kvůli tomu, že dělají muziku, která se tak hodí (nejen) do prostředků pražské MHD … hudba se specifickou atmosférou, výraznými melodiemi,  hudba naléhavá, sytá až obrazotvorná (občas můžete mít pocit, že posloucháte třeba filmový soundtrack a před očima vám běží film ….), hudba, co umí zběsile, za pomoci mnoha koňských sil, uhánět vpřed a vzápětí se jen tak tetelit, stejně jako se tetelí horkej vzduch v létě nad asfaltkou …. základem jsou kytary, nepřeslechnutelná rytmika, charakteristický vokál Johna Stargasma (alias John Israel) a všudypřítomné piáno… k tomu všemu se občas přidá nějaká ta elektronická kapitola a texty, ve kterých se po zemi povalují prázdné láhve vodky, panenky voodoo, použité dámy a do koberců je zašlapanej kokain …

-->Costume national suit no tie /Edward Green shoes, my style/Less Jekill and more Hide /And my Evil on my side / Pure, no soda /My perfume, Vodka /My limit coma... --> --> to jsou Ghinzu …. což ovšem neznamená, že by kluci neuměli nějakou tu baladu v nejlepším slova smyslu … sakra umí…

Ghinzu nevydávají desky každý rok a mezi svými LP dětmi mají podstatné rozestupy. První deska Electronic Jacuzzi z roku 2000 (kterou si v roce 2005 Ghinzu vydali znovu s trochu jiným tracklistem) získala sestřičku až o 4 roky později, hrdí rodiče ji pojmenovali Blow a dali jí do vínku tolik hitů, že by to vystačilo na desek hned několik … Pak se kapela odmlčela a v mezidobí si Stargasmova kompanie stačila střihnout třeba krásně minimalistickou hudbu pro film Irina Palm, který režíroval Belgičan Sam Garbarski a Marianne Faithfull v něm neslezla z plátna.

Teď se ale dostávám k tomu, proč vlastně tuhle partu hlučnejch Belgičanů zrovinka teď tolik velebím (krom toho, že je to zatraceně dobrá kapela, samozřejmě). Právě jim totiž (po letech čekání, napínání a těšení) vychází nová deska Mirror Mirror, která začíná přesně tam, kde předchozí Blow skončila. Plný zvuk, silné melodie, které spolu s texty tvoří jednotlivé minifilmy … kousky jako Cold Love, This War Is Silent nebo francouzskou „rozchodovku“ Je t´attendrai z uší jen tak nedostanete. Mirror Mirror neskýtá příliš stínu a klidných zákoutí, kde by se dalo trochu odpočinout a vydýchat se. Takovým místem budiž třeba melancholická Mother Allegra nebo skorosoundtracková trochu strašidelná instrumentálka Interstellar Orgy, která jako by vypadla z českých Návštěvníků modelu 2009 (…hovoří CML …CML…). Mirror Mirror je od začátku do konce zatraceně barevný a dynamický film ... sprint, po kterém se v cíli zhroutíte vyčerpáním, ale za chvíli už zase musíte zakleknout do startovních bloků a celou trať proletět znova…zatím asi nejhlučnější deska Stargasmova ansámblu ....bez pochyby ... každopádně březen teprve končí, ale já už mám položku, se kterou hodlám při letošním soukromém hudebním bilancování rozhodně počítat.

Ghinzu - Dragon

a jedno intervjů, kde se mluví o inspiracích, vlivech, textech a na konec zazní Dracula Cowboy jen na dvě kytary ... jako jo ! a moderátorská star je taky úchvatná ...hehe