Bilance 2012

12 drobnejch tipů roku 12. V rychlym sledu, bez jakýhokoliv pořadí, nevybrala bych si.

Mark Lanegan - Blues Funeral

Nehybná postava s hlasem, co se zarazí až o páteř. Nemluvnej polobůh se siluetou Lucifera. Mark Lanegan. Blues Funeral je jak chůze po rozžhavenejch uhlících, co doutnaj a horkej vzduch se nad nima tetelí. 12 kousků do skládačky a všemu velí The Gravedigger´s  song. Smeknutej klobouk směrem ke všemu zaprášenýmu zapitej hltem whiskey.

Shearwater - Animal Joy

S Animal Joy jsou Shearwater jako ten Fénix. Vstali z popela všech předešlejch desek silnější, hlučnější a mladší. Při tom by je člověk furt poznal mezi milionem. Po sluchu, hmatu, čichu... Na obloze se lámou křídla a příboj je tiše hojí.

Lee Ranaldo - Between The Times & The Tides

Písničková a na první poslech nenápadná deska toho, co má v Sonic Youth nejvíc psí oči. Lee svojí domovskou kapelu nezapře, ale Between The Times and The Tides je plná písniček v nejlepším slova smyslu. Melodické, melancholické, silné. Láska na druhý pohled, ale za to na celý život, znáte to.

Absynthe Minded - As It Ever Was

Trocha těch sladkejch belgickejch pralinek nikdy neuškodí. Kapela, co jí nehrajou rádia, ač by s klidem mohla. Bert Ostyn a jeho směs popu, jazzu, klezmeru a bůhví čeho všeho. Poslední desku As It Ever Was jsem po prvním poslechu na nějakou dobu odložila. Klidná voda a míň vlnek než na všem, co jsem do té doby od nich znala a měla ráda. Jenže po čase přišlo zjištění, že mě její spodní broudy berou jako zatím žádná z jejich desek, a to od úvodní Space, co se proplétá mezi piánem a vesmírnejma vokálama, až po záverečnou Get Around, co změní směr asi třikrát, ale je absolutně k pomilování. Zkuste.

KITTCHEN - MENU

Postapokalyptický výjevy kuchaře Kittchena, kterej v rizotu servíruje nejen atomový hřiby. Celý mě to hrozně baví, od lo-fi zvuku všech těch místností a nahrávacích zařízení, po texty. Je to jako zadrhnout nehtem o tabuli. Takovej ten zvuk při kterym naskočí husí kůže. Vůně uzenýho už nebude nikdy stejná. Krajina pokrytá popílkem a starýmu Brunovi nezbývá než vzít do ruky sekeru. Jakube, tichá úklona až k zemi.
Desku stáhni TU 

E.D. Sedgwick - We Wear White

A teď přichází E.D. Sedgwick celý v bílém. Justin Moyer a jeho grupa holek. Dance-punk jak dort. Špína, glitry a pot. Tanec do omdlení a vydejchání všeho vzduchu.

Firewater - International Orange

Další zářez Toda A a jeho multikulty ansámblu. Firewater jsou zpátky s další návykovou deskou. Songy toulavýho psa, co nemá zlatej obojek ani misku se jménem. Got no job, got no cash, going nowhere, I'm going fast. Všechny ty dechy, funky-klezmer zvuky, vůně koření a svolávání z minaretů jsou napěchovaný do jedenácti songů a já už se nemůžu dočkat 5. března, kdy s tím Tod A & Co. dorazí do Prahy (pokud si zase před tím něco neudělá... tož, Tode, opatrně).

Menomena - Moms

Tyhle tři kluky z Portlandu mám ráda už od první desky. Vždycky mi přišli jako takový "míň divní" Animal Collective, ale furt dost neuchopitelní na to, aby někdo jejich hudbu dokázal přesně popsat. jejich poslední Moms je napěchovaná hity od začátku do konce a já si uvědomuju, že bych je zase zoufale chtěla potkat živě. Dneska by jim (na rozdíl od posledně neboli roku 2006) už asi Sedma nestačila, kapela totiž mezi tím vyrostla, vyzrála a za tím vším rozostřenym indie-rockovym oparem se skrývá dospělej hudební mozek.

Pinback - Information Retrieved

Rob a Zach ve formě. Precizně zahraný, citlivě (to není sprostý slovo) zazpívaný. Náladou zase někde u 3 Mile Pilot nebo Black Heart Procession. Babí léto za oknem, hrnek čaje v ruce.

Three Mile Pilot - Maps

Maps je sice jen mini LP s vcelkem pěti kousky, ale točilo se mi v uších letos tak často, že tu má předem vypálené místo. Všechno je na svém místě. Houpavý melodie, Pallův projev, co nemá ke konejšivosti daleko a texty u kterejch cítíte, že jsou psaný jako vaše memoáry. And I wait in the sea and I´ll remember everything.

Květy - Bílé včely

Další průlety divnosvěty uvnitř hlavy Martina E. Je možný, že tentokrát tak nějak víc do hloubky, a do míst, který jsou daleko za zády, ale který se jako obrazy budou vracet asi celej život. Kdo je tam nemá, když zavře oči?! Skřípance, co dělaj šrámy na zádech i na duši. Koneckonců my, děti ze stanice Bullerbyn, je máme všichni.

Dinosaur Jr. - I Bet On Sky (2012)

Chci tady doznat jednu věc. A to, že Dinosaur Jr jako celek mě nikdy neměli tu moc posadit na zadek. Bezmezně miluju všechno, na co sáhne Lou Barlow, ať už to jsou Sebadoh nebo jeho solo desky. Poslední desku J Mascise jsem z přehravače nevyndala, ale tuhle bandu komplet jsem vždycky spíš prozívala ... jo, klidně hoďte kamenem. Nicméně z ospalýho stavu mě vytáhlo až I Bet On The Sky. Netuším, v čem je jiná než všechny předchozí (příjde mi paradoxně, že v ničem), ale je to najednou tam. Všechno to, co miluju na Barlowovi s Mascisem, když se spolu zrovna nekamaráděj, se najednou protlo a soukolí zapadlo. Autistická melancholie, mezi ní někde pár Barlowovejch vypalovaček, zastřenej zvuk, všechny ty zvonící i ječící kytary a jsem na zádech. Vysvětlí mi to někdo?

=============================================

a jako bonus pod čarou - last but not least:

Jack White - Blunderbuss

Sebadoh - Secret EP

Zutro - Ponk

Boduf Songs - Internal Memo

Black Tar Jesus - who's the freak when days are bleak

Alexander Tucker - Third Mouth 

Koncerty 12:

Einar Stray - Palác Akropolis

Mark Lanegan - Lucerna Music Bar

Slim Cessna's Auto Club - Lucerna Music Bar

Animal Collective, Antony - Colours of Ostrava

Afghan Whigs - Lucerna Music Bar

Absynthe Minded - 007

Bonus & Martin Tvrdý trio - Jihlava

Shearwater - Lucerna Music Bar

Bilance 2010

Tak, na co si eL i navzdory skorem neexistující paměti vzpomene letos:

Nej desky (bez pořadí)

Paramount Styles - Heaven's Alright

Scott McCloud a jeho přelet nad Evropou. Příběhy ze starýho kontinentu. Znáte ten z Amsterdamu? Nebo ten o holkách z Prahy ? Nikdo Vám je do ucha nepošeptá tak, jako Scott. To je jistý.

Troy von Balthazar - How to live on nothing

Chvilkama jsou z poslední desky tohohle lehce trhlýho barda slyšet jeho domovský Chokebore víc než kdy předtím, ale je to stále on, chlapík s kytarou, králičí maskou v kapse kabátu a smutnejma očima, na který balí holky.

Three Mile Pilot - The Inevitable Past is the Future Forgotten

Tak trochu další deska Black Heart Procession. Who cares... Krása, co je na první pohled o něco fortelnější, ale v podstate smíchaná ze stejnejch ingrediencí jen v různých poměrech.

Murder By Death - Good Morning, Magpie

Moji headlineři letošního rokum nejen, že jejich koncert byl skvost, skvost je i tahle deska. O poetice nasáklý whiskey už tady lecos padlo, já jen doufám v další setkání ... někdy ... někde...

Auxes-Ichkannnichtmehr

Dave Laney tentokrát s bandem. Dave naštvanej a hlučnej. Geniálně jednoduchý, Auxes zabíjej. Čistej řez, co nestačí ani zabolet.

Woven Hand - The Threshing Floor

Poslední zářez Davida E. Edwardse, potulnýho kazatele, co má ve všem pravdu. Modlitby za zbloudilý duše.

Houpací Koně - Hotel Palace

Je to jak dejchat pod hladinou. Jedna věta, co dokáže vyjádřit pocit z celý desky. Jirka I. a jeho ústecký koňský síly, co jim tak rozumim, i když už maj šedivý skráně. Trocha toho introvertního smutku, co sluší až od určitýho věku. Zamáčkněte slzu a nasedněte do vlaku směr Ústí ... a je slyšet déšť, jako by nic...

(deska ke stažení tady )

saade - You Are Coming Home

Deska, co jí má pod křídlem Kyeo, potažmo časopis Fullmoon. Hluková stěna s hitama jak blázen. Z hlavy jen tak vyhnat nejde. Bordel, co umí udělat 2 kluci s kytarou a bicíma. Čistá radost letošního roku.

Eels - End Times

Mark Everett aka E. a jeho let na křídlech černý můry. U týhle desky si pokaždý vzpomenu na Wernischův zimohrádek. Křehká krása a strach v jedný větě a Mark na nás při tom ještě stihne pomrkávat.

boduf songs - this alone above all else in spite of everything

Mat Sweet a jeho magickej svět, co se může každou chvíli rozpadnout v prach ještě dřív než někoho stačí uřknout. Mat Sweet na nás něco ví. (kdo propásl předloňský koncert na Dobešce, neváhejte a přijďte 16. března do Rubínu!!!)

Swans - My Father Will Guide Me Up A Rope To The sky

Swans jsou zpátky a Gira nezapomněl nic z toho, co kdysi uměl. Král je mrtev, ať žije král.

Nej koncerty (chronologicky)

Lou Barlow - 7. 2 - Dobeška (dojemný)

Chokebore - 26.2 - 007 (růžový králíci ten den zůstali doma)

Mount Eerie - 29.3 - 007 (solnej sloup, navíc koncert, co nám dal malý výročí)

Auxes - 24.3 - 007 (vyceněný zuby)

Gnu - Sporto - 22.4 - 007 (V betonu tepe moje měkký maso)

Crippled Black Phoenix - 11.5 - 007 (uhrančivě geniální)

Black Heart Proccesion - 14.5 - Dobeška (it´s a crime...)

Woven Hand - 19.5. Palác Akropolis (strážce totemu)

Murder By Death - 30.5 - Matrix (white noise, white light in the deep)

Firewater - 4.8. - 007 (three legged dog on the roam)

Tune-Yards - 9.8. - 007 (ukulele lady)

Gifts From Enola - 20.9. - 007 (thawed horizon)

Imaad Wasif - 22.9. - 007 (z jinýho světa)

Fredrik - 28.11. - Final Club (pod sněhem)

A ještě....

Nejlepší afterparty:

Botanica - 21.2 - Rubín

filmy roku

Iluzionista - emoce beze slov

Medvědí Ostrovy - okouzlení tichem

Sound of Noise - takhle zní město

Pouta - umakartový peklo a probuzení Radima Š.

Letem světem další výrazná plus roku:

Sherlock - 3. filmy pod taktovkou BBC aneb, jak by to zvládal Sherlock Holmes v 21. století, aniž by při tom ztratil to, čím ho obdařil před pár stoletími starej sir A.C. Doyle.

Fullmoon - Kucí a holky, co to dokázali a uplácali konečně hudební časopis.

Goldmine - Kamarádi, co se přestali bát vozit do ČR fajn muziku. Jsme v tom s váma.

Desítce potlesk ve stoje ... a co vy a vaše desítka ?