Quiet is the new loud

Kdo fňuká , že se tu neukážou Wolf Parade, nemá tak docela pravdu, neb k nám tihle Kanaďani jezdí, dělají to ale nenápadně a po kouskách. Po Danu Boecknerovi a jeho Handsome Furs, se týden na to na Sedmě objevil i jeho stájový Wolf Parade - kolega Spencer Krug se svými Sunset Rubdown (23.4., Klub 007). Muzikantsky hyperaktivní Krug je spojen nejen s Wolf Parade nebo Sunset Rubdown, ale prošel nebo stále hraje s mnoha a mnoha dalšími projekty (Frog Eyes, Fifths of Seven nebo mými oblíbenými Swan Lake, což je zároveň takový malý hudební dream team, protože vedle Kruga ještě v kapele fidlají Carey Mercer a Dan Bejar aka Destroyer). Sunset Rubdown jsou průsečíkem všeho jmenovaného, skrývají hymny s Krugovým rukopisem, nad kterými Spencer čaruje svým exaltovaným vokálem. Sedma vydýchaná, lidí spousta, angličtina, kam se podíváš, kapela mi zůstala skryta, jak se mi na Sedmičce stává často, ale srdce mi tepalo podle Spencerova hlasu. A jestli bude celá nová deska tak výborná, jako těch pár kousků, co z ní ten večer zaznělo, tak už se nemůžu dočkat (vychází 23. června).

a foto zde.

30.4. opět Sedmička ... přesně týden po Sunset Rubdown australští Pivot, co to drhnou pod perutěmi Warp Records, na které přišlo po hříchu málo lidí … teď už jen trojčlenné těleso se dvěma bratry jako pilíři, živelný math rock na elektronickém základu, co skáče z tématu na téma, dokáže rozprostřít i jemné kompozice, za které by se nemusel stydět ani Jean Michel Jarre, co ovšem po chvíli přerůstají v řádnou zvukovou smršť, do které se Pivot občas nebojí vetknout ani vokál Richarda Pikea, coby další nástroj. A nezmínit Richardova bráchu Laurence, který za bicími budil dojem chobotnice, která chapadly obsáhne celou soupravu a ještě se usmívá … něco takového jsem neviděla dlouho …úklona až k zemi ... suma sumárum překvapení jak brus, nadšení od začátku do konce … jako jo .... to se pak pěkně sbíhal strahovskej kopec a pokračovalo se ještě v újezdských zákoutích ….

2.5. ordinovali na Sedmičce regulérní léčbu zvukem losangelští hlukaři HEALTH (spřízněni hudbou a klubem The Smell třeba s No Age, Abe Vigoda nebo The Mae Shi) ... magický hlukový rituál, v rámci kterého by se s klidem mohl třeba vymítat sám ďábel. Roztříštěné noisové plochy, přívaly energie, až indiánsky monotónní vokál, disko-punkové vsuvky, performance na podiu od začátku do konce, primitivní tance kolem ohně …. Sebranka, co potí krev, sebranka zatraceně dobrá… kdo propásl, reparát možný třeba v srpnu na Off Festivalu, do Polska, co by kamenem …

obrázky tady

takže tak nějak … už jen videa pro představu, protože nějaký sáhodlouhý řeči stejnak nemají význam…. voilà Sedmička 3x jinak :

Sunset Rubdown

Pivot

HEALTH

Tucker a ti druzí

Jen spěšným průletem poslední dny a hodiny. Velikonoční pondělí a koleda koleda Alexandera Tuckera (13.4., Klub 007). Já vám říkala, ať přijdete. Alex je tak trochu hudební autista, co donutil všech zhruba pětatřicet naslouchajících kusů posedat si po zemi, nepřítomně se kymácet do všech těch doom a freak zvuků a nespustit přitom oči z pódia. Osamělý jezdec s baterií krabiček, kytarou, houslemi, efekty, co vždy zpočátku vykouzlil křehkou kostřičku melodie, na kterou nechal sedat nánosy zvuků, vrstvil psychedelické smyčky, občas končil v krajinách droneového burácení a tím vším tak oživoval svého majestátního zvukového golema … kolektivní hypnóza, oči upřené do jednoho bodu … veins to the sky….. hypnóza vydržela ještě když Alexander balil svoje inštrumenty do velkého kufru, hned vedle náhradních trenýrek a triček … jeden z nejzvláštnějších koncertů za poslední dobu a Tucker je jeden z nejzvláštnějších muzikantů, co jsem viděla …. slovo nejzvláštnější lze nahradit třeba výrazem nejvíc fascinující a tak … fakt dík slečně indiánové, že ho přitáhla.

fotky od kryštofa: zde

fotky od dlouhána : zde

a jedna živá pro rámcovou chabou představu: zde

V neděli (19.4.) zas do NoD/Roxy přišli ti, kteří mají rádi hudební Kanadu, Wolf Parade, a které baví říznej elektro-rock à la Dan Boeckner a Alexei Perry, tedy Handsome Furs. Těch, pro které platí předchozí řádky, přišlo nemálo, takže už se dalo slušně potit i na předskakujícím dné (konečně jsem pány viděla, tak snad už mi nebude dále vyčítáno) i po nich dunících Kazetách… Handsome Furs sic začínali až ve třičtvrtě na deset, takže jsme nervózně sledovali střídavě hodinky a prázdné pódium a špekulovali nad tím, jestli to bude, při nutnosti, končit v deset, nejkratší koncert a.m 180, nebo jestli si užijeme ještě dobrodružství s přivolanou policejní hlídkou. Naštěstí se nestalo ani jedno ani druhé, Dan s Alexei hlučeli pěknou standardní třičtvrtěhodinku, stříkali pot na první řady, z posledního kolečka Face Control nabízeli jednu pecku za druhou a vyloženě si celej večer nadmíru užívali. Jejich Pražané jim holt rozumí, proto se sem tenhle páreček často vrací a snad ještě vracet bude…

a vůbec, jedno video lepší než tisíc slov, že …

Jinak sankalpa funguje, neb 9. srpna na Sedmičce nebude hrát nikdo jiný než The Thermals. (o Radiohead na Výstavišti už všichni vědí, takže do závorky s nima). A nejzásadnější informací pro dnešek je to, že Shearwater natáčí novou desku (a pozor, zásadnost informace narůstá), a sice pod bedlivým dohledem Johna Congletona (!). Komu jméno nic neříká, možná bude říkat aspoň kapela The Paper Chase, kterážto je jeho vlastní a komu neříkají nic ani The Paper Chase (nikdo takový přece existovat nemůže hehe), tak si aspoň může najít, s kým vším tenhle šikula producentsky spolupracoval a komu všemu už vypiplával desky. Fakt se těšim…