Bilance 2017

Bilance jinak, po tichu telegraficky. Pro všechny náhodný poutníky, osamělý duše, podzimní a zimní zvířata ... aspoň část z toho, co letos (nikoliv nutně z letoška) eL uvízlo v uších a očích.


noty:

Algiers - The Underside Of Power

přílivová vlna, druhá deska a jeden z největších koncertů letošního roku





Einar Stray Orchestra - Dear Bigotry

láska ... s každou deskou větší ...




Charlotte Gainsbourg - Rest

všechny barvy světa




Josh Ritter - Gathering

nejdylanovější Joshova deska




Liars - Theme from Crying Fountain

nejšvihlejší z dydžin




Mark Lanegan Band - Gargoyle

střepy hluboko pod kůží




St Vincent - Masseduction

panáka?




Warhaus - Warhaus

další z belgickejch pokladů, co zároveň nejsou dEUS



Zvíře jménem Podzim -Zvíře jménem Podzim

deska roku, canny a jeho superband



Sleaford Mods - English Tapas

srdce velký jako svět ... kdo by o tom chtěl přesvědčit doporučuju tenhle film




obrázky filmový i seriálový:

Wind River  - o věcech, co bolí
Dunkirk  - fyzický zážitek, nepamatuju, kdy jsem zažila něco podobnýho
Logan: Wolverine - drásavá roadmovie, u který člověk zapomene, že kouká na marvelovku. Osamělý stárnoucí vlci žijou i mezi náma.
Big Little Lies - nejsilnější seriálovej zážitek
Bunch of Kunst - A film About Sleaford Mods - srdce
The Punisher - nekompromisní seriálovej zářez a Frank Castle konečně nevypadá na "plátně" srandovně.
Mindhunter - další paráda s razítkem Netflix, tentokrát s rukopisem Davida Finchera. Sedmdesátková roadmovie v mozcích psychopatů, co stojí hlavně na úchvatnejch dialozích.
Thor: Ragnarok - nejen pro ty, co mají rádi chlapíka s kladivem, hlavně pro všechny, co mají rádi to, na co šáhne Taika Waititi! A pokud kladiva nejsou váš obor,  zkuste alespoň tenhle film.

písmena:

Michel Faber - Kniha zvláštních nových věcí
knížka o malejch velkejch věcech, co tne do živýho a nemusíte kvůli tomu nutně lítat do vesmíru.

výstavy:

Krištof Kintera - Nervous Trees
Takovej čurbes v Rudolfinu ještě nebyl. A ještě jsem tam nikdy nestála víc fascinovaná.

Poloviční bratr ... celý příběh

Poloviční bratr je román, který voní Norskem, slaným větrem a rybami z ostrova Røst, uličkami a ulicemi Oslo … je to kniha vyprávějící o tom, že kdo neumí mít rád, je poloviční … o tom, že každý máme svá tajemství, která si životem vláčíme jako nezničitelná zavazadla … o tom, že není důležité, co vidíme, ale co si myslíme, že vidíme … o ranách, které se nikdy nezacelí a zbudou po nich otevřené jizvy, o lidské nedostatečnosti … nedokonalosti … o tom, že svět je podivné místo, kde jedno zapříčiňuje druhé, ale nic spolu nesouvisí a o tom, že Bůh je velkým promítačem a život je jen film .... o tom všem vypráví Lars Saabye Christensen ústy malého-velkého Barnuma Nielsena v románu Poloviční bratr … Barnum žije s matkou, babičkou a prababičkou … má taky staršího nevlastního bratra Freda, který se neměl narodit … roku 1945 matku Veru totiž někdo znásilní na půdě jejich domu v Oslo, a to přímo v den, kdy Norsko oslavuje konec druhé světové války… a tak se Fred („fred“ znamená v norštině „mír“) narodí a stejně jako Barnum, jako všichni muži, se kterými rodina Barnuma Nielsena měla kdy co dočinění, má v sobě kus „temnoty“, do které osudoví muži v celé knize mizí, aby se z ní vrátili a ještě častějí nevrátili ....

Román čtete a máte pocit, že koukáte na film, který je nejprve černobílý v hlavní roli s Lauren Bacall, postupně, jak nám vypravěč a pozorovatel Barnum odhaluje 4 generace rodinné historie, je čím dál barevnější, hlasitější a intenzivnější…. Původní název oceňované Christensenovy knihy Halvbroren by se dal přeložit jednoduše jako Nevlastní bratr , to by ale se pak někdo mohl cítit ochuzen o malou hru s významy, interpretacemi, ke kterým slůvko „poloviční“ v názvu svádí…

Lars Saabye Christensen získal v roce 2002 za svého Polovičního bratra Severskou cenu za literaturu (Nordisk Litteraturpris), takže pokud byste chtěli na tento fascinující výlet do Norska 20. století vyrazit, neváhejte … Zaručuji, že oněch 545 stran příběhu vám bude nakonec zatraceně málo.