Zobrazují se příspěvky se štítkemliteratura. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemliteratura. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 2. ledna 2018

Bilance 2017

Bilance jinak, po tichu telegraficky. Pro všechny náhodný poutníky, osamělý duše, podzimní a zimní zvířata ... aspoň část z toho, co letos (nikoliv nutně z letoška) eL uvízlo v uších a očích.


noty:

Algiers - The Underside Of Power

přílivová vlna, druhá deska a jeden z největších koncertů letošního roku





Einar Stray Orchestra - Dear Bigotry

láska ... s každou deskou větší ...




Charlotte Gainsbourg - Rest

všechny barvy světa




Josh Ritter - Gathering

nejdylanovější Joshova deska




Liars - Theme from Crying Fountain

nejšvihlejší z dydžin




Mark Lanegan Band - Gargoyle

střepy hluboko pod kůží




St Vincent - Masseduction

panáka?




Warhaus - Warhaus

další z belgickejch pokladů, co zároveň nejsou dEUS



Zvíře jménem Podzim -Zvíře jménem Podzim

deska roku, canny a jeho superband



Sleaford Mods - English Tapas

srdce velký jako svět ... kdo by o tom chtěl přesvědčit doporučuju tenhle film




obrázky filmový i seriálový:

Wind River  - o věcech, co bolí
Dunkirk  - fyzický zážitek, nepamatuju, kdy jsem zažila něco podobnýho
Logan: Wolverine - drásavá roadmovie, u který člověk zapomene, že kouká na marvelovku. Osamělý stárnoucí vlci žijou i mezi náma.
Big Little Lies - nejsilnější seriálovej zážitek
Bunch of Kunst - A film About Sleaford Mods - srdce
The Punisher - nekompromisní seriálovej zářez a Frank Castle konečně nevypadá na "plátně" srandovně.
Mindhunter - další paráda s razítkem Netflix, tentokrát s rukopisem Davida Finchera. Sedmdesátková roadmovie v mozcích psychopatů, co stojí hlavně na úchvatnejch dialozích.
Thor: Ragnarok - nejen pro ty, co mají rádi chlapíka s kladivem, hlavně pro všechny, co mají rádi to, na co šáhne Taika Waititi! A pokud kladiva nejsou váš obor,  zkuste alespoň tenhle film.

písmena:

Michel Faber - Kniha zvláštních nových věcí
knížka o malejch velkejch věcech, co tne do živýho a nemusíte kvůli tomu nutně lítat do vesmíru.

výstavy:

Krištof Kintera - Nervous Trees
Takovej čurbes v Rudolfinu ještě nebyl. A ještě jsem tam nikdy nestála víc fascinovaná.

pondělí 7. dubna 2008

Poloviční bratr ... celý příběh



Poloviční bratr je román, který voní Norskem, slaným větrem a rybami z ostrova Røst, uličkami a ulicemi Oslo … je to kniha vyprávějící o tom, že kdo neumí mít rád, je poloviční … o tom, že každý máme svá tajemství, která si životem vláčíme jako nezničitelná zavazadla … o tom, že není důležité, co vidíme, ale co si myslíme, že vidíme … o ranách, které se nikdy nezacelí a zbudou po nich otevřené jizvy, o lidské nedostatečnosti … nedokonalosti … o tom, že svět je podivné místo, kde jedno zapříčiňuje druhé, ale nic spolu nesouvisí a o tom, že Bůh je velkým promítačem a život je jen film .... o tom všem vypráví Lars Saabye Christensen ústy malého-velkého Barnuma Nielsena v románu Poloviční bratr … Barnum žije s matkou, babičkou a prababičkou … má taky staršího nevlastního bratra Freda, který se neměl narodit … roku 1945 matku Veru totiž někdo znásilní na půdě jejich domu v Oslo, a to přímo v den, kdy Norsko oslavuje konec druhé světové války… a tak se Fred („fred“ znamená v norštině „mír“) narodí a stejně jako Barnum, jako všichni muži, se kterými rodina Barnuma Nielsena měla kdy co dočinění, má v sobě kus „temnoty“, do které osudoví muži v celé knize mizí, aby se z ní vrátili a ještě častějí nevrátili ....

Román čtete a máte pocit, že koukáte na film, který je nejprve černobílý v hlavní roli s Lauren Bacall, postupně, jak nám vypravěč a pozorovatel Barnum odhaluje 4 generace rodinné historie, je čím dál barevnější, hlasitější a intenzivnější…. Původní název oceňované Christensenovy knihy Halvbroren by se dal přeložit jednoduše jako Nevlastní bratr , to by ale se pak někdo mohl cítit ochuzen o malou hru s významy, interpretacemi, ke kterým slůvko „poloviční“ v názvu svádí…

Lars Saabye Christensen získal v roce 2002 za svého Polovičního bratra Severskou cenu za literaturu (Nordisk Litteraturpris), takže pokud byste chtěli na tento fascinující výlet do Norska 20. století vyrazit, neváhejte … Zaručuji, že oněch 545 stran příběhu vám bude nakonec zatraceně málo.