Bilance 09

Podtrženo, sečteno, nula devět si eL bude pamatovat hlavně díky tomuhle: 

CD-LP-MC bez pořadí, jak to napadá (a kdo by se mazal s abecedou):

Unkilled Worker - Faithcollapse

Strašná síla tohohle démonickýho "one man show" nedovolila odtrhnout se od týhle placky po celej rok. Syrovost bez pozlátka, bez kompromisů. Vztek i smutek, ale bez všech těch srdíčkářskejch vzlyků. Dost naléhavá zpráva pro ty, co chtěj poslouchat. Todd Nesbitt, Unkilled Worker. Dost možná to nejlepší, co letos Silver Rocket vydali.

video 

stáhněte - Fear Not the River , The More Wrong

Sporto - More

Pro mě letošní nejlepší česky znějící počin. Bez debaty. Konečně se pánové vykašlali na angličtinu, co mě u nich vlastně nikdy nebavila. Texty tuhle placku posouvají až do krajin nekritického uctívání. Už dlouho eL přemejšlí o tom, jak se klukům povedlo jí takhle přesvědčit ... možná jen prostá spřízněnost generací. Výpovědi, kterejm rozumí. Sporto - letos nejčastěji živě slyšená kapela. Tohle je moje scéna.

video

stáhněte celý More

Celan - Halo

Chris Spencer a jeho sbírka legend. Tak strašně moc poctivá deska. Temnota hustá tak, že se o ní dá opřít. Intenzivní smutek a strach, před kterym nejde utéct. Svět vymyšlenej a nakreslenej do posledního detailu, kde pod postelí opravdu straší.

video

Astronautalis - Pomegranate

Andy Bothwell. Vlastně dost divná deska, kterou nelze nikam zařadit, která by se zařadit dobrovolně ani nenechala. Dovedu si představit, kdyby tuhle desku plno lidí nenávidělo (dovedu představit, ale hluboce nechápu). Andy balancuje na pomezí třpytivejch pop-songů, zahulenýho kabaretu a hip-hopovejch karikatur s lo-fi přístupem. Andyho si budete pamatovat. Ať už podle jeho historek, podle jeho sebevražednýho nasazení, podle jeho šátků-kapesníků, bez kterejch se živě neobejde, klukovskýho kukuče nebo prostě podle toho, že dělá chytrou hudbu.... sakra chytrej chlap.  

video a ještě jedno

Troy Von Balthazar - TVB 3EP

Troy je rytíř smutné postavy, co opustil Chokebore a vydal se svou cestou. Jiná planeta, mlžnej opar a žalky-dumky, co zněj krajinou, kde neni nic. Troy truchlí bez patosu, tak nějak staromódně, a to i přes to, že si ke vší tý posmutnělosti pomáhá řadou elektronickejch hraček, co zněj přesně jako časy, kdy jste byli zvyklí usínat za hypnotickejch zvuků pletacích jehlic vaší babičky. Zvláštní songy, co jsou čistý a pokorný. Zpěvy z výšek, šumy z jinejch dimenzí. Všechno tak nějak nenápadně, všechno proto, abyste se nemohli pohnout.

video

Morrissey - Years of Refusal

Rock´n Roll vzdorovitýho a vzteklýho pána, co se už dostal do let a tak přemejšlí, jestli  trochu nebilancovat. A dělá to s grácií aristokrata, přičemž do kamene vtesává svoje pravdy, u kterejch na nás tak trochu šibalsky pomrkává a s lehkostí staví monumenty, co to tu všechno přežijou a budou brát dech i těm, co přijdou po nás. Tenhle rok patřil Mozovi.

video

The Paper Chase - Someday This Could All Be Yours Vol.1

John Congleton a jeho dark passenger... John a jeho katastrofy. Paranoidní teatrální koláž, co z ní odkapává krev a přitom vlastně ani není depresivní. Hudební monument, co je opilej na plech. S lehkostí servírovaná smrt. Jak to umí jen drahoušek John. Someday This Could All Be Yours bude mít ještě druhej díl, takže alou trávit na druhej chod.

video a ještě jedno

Glorytellers - Atone

Glorytellers je kapela Geoffa Fariny z Karate, ale to neni tak úplně podstatný, podstatný je, že jsem je letos v září trestuhodně (za což se kaju dodnes) propásla v Praze a že v říjnu vydali jednu z desek roku. Atone je vlastně písničkářská deska plná krásnejch, místy trochu posmutnělejch, melodií, co jsou na první poslech až nenápadný, ale na ten druhý ... však to znáte... klenot, co se musí opatrovat.

video a ještě jedno

Polite Sleeper - Lake Effect

Folk mess, barevná, energická muzika, co se přelejvá od intimních folkovejch břehů až k těm lehce maniakálním, na který vlny vyplavily punkovej binec. Španělka, piáno a hluk. Polite Sleeper.

video

The Black Heart Procession - Six

Nejkrásnější na konec. Deska tak strašně smutná a křehká. Poslední marš. Sbírka rozervanejch srdcí. Melancholie až za hrob, arzenál nástrojů, co vytváří kompaktní obraz v šedejch barvách, co je i přes to nejkrásnější, z těch, co jste kdy viděli. Šestka je geniální.

video a ještě jedno

=========================

těsně pod lajnou glorifikace se letos ocitli třeba - Danger Mouse & Sparklehorse - Dark Night of The Soul, Ghinzu - Mirror Mirror, Mount Eerie -Wind´s Poem, The Thermals - Now We Can See, Bill Callaghan - Sometimes I Wish We Were An Eagle, Lou Barlow - Goodnight Unknown

a koncertní žebříček:

Girls Against Boys (Palác Akropolis)

Troy Von Balthazar a Paramount Styles (Dolní Bukovina)

Boduf Songs (Dobeška) 

Astronautalis (oba na Sedmě)

Celan (Matrix)

Paper Chase (007)

Morrissey (Berlin, Columbiahalle)

Crocodiles (007)

Final Fantasy a Bill Callaghan (Creepy Teepee)

Polite Sleeper (Rubín)

========================

a zase těsně - O´Death (007), Panther (007), HEALTH (poprvé 007), Auxes a Challenger (007), Pivot (007), The Holy Kiss (007)

A taky v neposlední řadě letos speciální díky těm, co se na to ještě nevykašlali a za tohle všechno můžou - Silver Rocket, a.m. 180 collective, Bohemian Like You, KYEO, Bleeding Ear atd ... kluci a holky, dík!

Mráz přivezli Celan...

Myslím, že všechen ten sníh a mráz k nám přivezli Celan … jen o tom nikdo neví. Na svatého Václava do Prahy přitáhl Chris Spencer, vrchní řvoun z Unsane, svou novou bandu, která je tak trochu hlukovej dream team. Velectění pánové v něm totiž nosili nebo ještě nosí dresy se značkami jako třeba Einsturzende Neubauten, Oxbow nebo flu. ID. Ale na tom tak úplně nezáleží. Hlavní je hudba. V případě Celan je to nepopsatelnej mix všecho, co člověk tak nějak čeká - zlý kytary, riffy, co z nich teče krev, naběhlý žíly, syrovost, neuvěřitelně monumentální a hutnej zvuk a k tomu jako bonus něco, co se automaticky od drsnejch chlápků čekat nedá, v případě Celan, neskutečnej smutek, spodní proudy, co se v nich melou věci tak černý, že je lepší si je snad ani nepředstavovat, neklidný spaní, černočerný sny, občas vsuvka skoro až křehká, která ale na konec stejně jenom znepokojí, donutí vás rozhlížet se kolem sebe a děsit se každýho stínu … To všechno lze slyšet na jejich zatím jediný desce, co vyšla letos a jmenuje se Halo … to všechno tam je .. a to všechno bylo i 28.9. v Matrixu, kde to cejtilo sic jen nějakejch 50 lidí (kde všichni byli ?!!), který ovšem ten neklid z hlav jen tak nedostanou… Za tu zimu můžou Celan.

Ještě pamatuju kino U pilotů … když už kino nebylo, chodilo se tam aspoň na kafe, Ká tam pak sportoval. Teď je na místě kina a sqashovejch kurtů bar a „koncertní“ prostor. A upřímně řečeno, se v něm radši nikdy neměl přestat hrát squash, protože jako místo pro koncert je Pilotbar dost tristní. Na to vcelku doplatili Immaculate Machine, co se tam dopotáceli 3. října. Lidí pomálu, smutný pan efha, zima, „první galerie“ je naše. The Mood umí líp, zažila jsem… pro Immaculate Machine to už byla návštěva druhá, oproti té první se krom základních pilířů obměnila skoro celá jejich sestava ... nicméně zůstala Kathryn Calder (kdyby byl někdo na pochybách tak je to ona neteř A.C. Newmana z The New Pornographers, co si se strejdou občas ještě v TNP brnkne) a to stačí. Immaculate Machine ve skoro ryze dívčí sestavě (frontman Brooke Gallupe promine) spustili svoje chytlavě roztomilé indie-folk-rock zpěvy, statečně se prali celou dobu se zvukem, který je žel většinu času porážel na body, nicméně i přes onen nešťastný sudový efekt, to nakonec byla vlastně moc milá hodinka. Vcelku by mě zajímalo, jak v Pilotbaru zněli pár dnů na to divoši z HEALTH … i když ti si asi se zvukem a prostorem hlavu nedělali…

To Lovvers jsou sympatický punkáči, co 9.10. během svých patnácti minut slávy na Sedmičce, předvedli slečně Há všechny triky, co měli schovaný po rukávech … hudba z rodiny hlukařů Wavves nebo Crystal Antlers, tak trochu lo-fi punk, co rozpogoval celou Sedmu a pivo teklo proudem … až vás bude zajímat, jak lze během sekundy pokropit najednou jedním pivem cca 50 lidí v okruhu pěti metrů, zeptejte se pana Ovse, v tomto umění není většího mistra … a bude-li někoho zajímat, jak lze rozpustit ve fotbálku rozpočet menší rozvojové země v desetikorunách, bez toho, aniž byste vykázali v této nesmyslné hře jakékoliv zlepšení, zašlete mi dotaz emailem.


Stejně jako Immaculate Machine, ani pro Polite Sleeper nebyla říjnová pražská stopka premiérou. Stejně jako na Immaculate Machine, ani na Polite Sleeper prvně eL nebyla. A Polite Sleeper eL lituje dvojnásob. Prý byl první koncert z řady těch, o kterých se nediskutuje. Já bezvýhradně věřím. Slyšeli jste někdy PS ? Když já tyhle tři chlapíky z Brooklynu slyšela prvně, obočí mi vyjelo ke stropu a nedala bych si vymluvit, že neslyším hlas Johna Darniella z The Mountain Goats . Tenhle pocit mě ovšem pronásleduje i při poslechu desek a mnohokrát jsem si na Johna vzpomněla i 12.10 v Rubínu, kam kucí ze stříbrný rakety Polite Sleeper znovu přivezli … za což velký dík. S The Mountain Goats mají Polite Sleeper společný vyšponovaný vokál, určitou hudební akustickou neučesanost, upřímnost a přímočarost a živě je to znát dvakrát tolik. Kytara, bicí, klávesy. Ještě než začne regulérní koncert, dává Jason s Michaelem jen ve dvou jeden song v předsálí na baru ... místo předkapely … kytara a místní barové piáno a nikdo na baru ani nedutá … a pak už okamžité manévry vedle, kde už je připraven bubeník Tim Wilson v režimu stand by. Poměrně mile efektní začátek. zpěvák a kytarista Jason Orlovich na jevišti působí jako by to notně přehnal s kofeinem. Upřímnost a opravdová radost … folková intimita až nervní těkání, jazzový metličky a prasklý struny …barevný vyprávění … folk mess, jakožto nálepka, co si pánové na těla vytetovali sami …. a uhání to tak strašně rychle a lidi je nechtěj pustit…uf …nečekala jsem že podzim bude až takhle barevnej a že to bude TAK strašně moc pěkný.



Příště John Vanderslice, Plants & Animals a zlatíčko Patrick Wolf.
A přijďte zítra (20.10.) na potrhlou Micachu do NoDu a hlavně o den později na Sedmu na jednu z nejfalešnějších a nejlepších part na světě aka The Paper Chase mocného Johna Congletona !!

Les sanglots longs des violons de l´automne ...

Podzim není šedivej, nemůže bejt … to vám říkám já.

Jen si vybrat, na jakou barvu máte zrovna chuť, a kterou tvář nastavit lijáku. The Black Heart Procession vydali nejkrásnější desku letošního roku (bodejť by ne, když je to taky nejlepší kapela na světě – vedle Shearwater samozřejmě). Pozvánka na příští sobotu (3.10.), kdy tu zahrajou Immaculate Machine a za 14 dnů v pondělí 12.10. zas Polite Sleeper. Vzpomínka na Andyho aka Astronautalis (prý se zas brzo uvidíme … hm …good news). Na Václava přijďte zažít podzimní bouři s Celan. Bude padat nebe. Spodní proudy, temný síly. A Králové nakonec. Soundtrack k těmhle dnům se mi prohání hlavou každej den. Kdo si ho chce na chvíli půjčit, nechť klikne na žabáka.

jízdní řád je následující:

Modest Mouse – Autumn Beds

Bonus – Zlá doba

Immaculate Machine– You Got Us Into This Mess

Baroness – Jake Leg

The Black Heart Procession – When You Finish Me

Polite Sleeper – Gin + Duck Tape

Crystal Antlers – Andrew

Sporto – To není moje scéna

Astronautalis – The Wondersmith And His Sons

Celan – Sinking

The xx – Islands

Kylesa – To Walk Alone

Lovvers – Creepy Crawl

Astronautalis – Xmas in July

Le Loup – Saddle Mountains

Micachu - Vulture

Kings Of Convenience – Me in You