Jak v tavící peci bylo v neděli 9.8. na Strahově, kam Stříbrná raketa přivezla trojku tříakordovejch intelektuálů, co se zovou The Thermals. Narváno. Vydejcháno. Vzduch se vaří. Těla se potí. Skáčou. Zpívaj. No future. Bez dechu. Pillar of salt. Největší sedmičkovej sing-along, co jsem tam zažila. Jedna pecka za druhou. Proč je vlastně nehrajou rádia ? Radost. I když nezahráli When I Died, co by se ten večer tak hodila. The Earth was too hot, the air was too thin, I took off my clothes, I took off my skin, I crawled to the sea, that was crawling from me, so I could swim...yeah, so I could swim! Kapelu jsem sice zahlídla až po koncertě, když nakládala věci do dodávky, ale nevadilo. A pak už nám jen Hutch Harris zamával a The Thermals byli fuč. Ještě někdy bych je ráda viděla. hehe.
Crystal Antlers (18.8.) byli tak nějak v tu dobu asi nejvíc. Nekompromisní. Vichr, co smete všechno, jen vy jste v oku hurikánu. Songy z prvního EP (k mojí radosti) i z první desky Tentacles. Živě to vypadá, že celá deska je jeden hit vedle druhýho a Andrew je všech hitů král. Špinavá energie, co obaluje šlágry jak brus. Fajn, že k nám najdou cestu i ti, co mají startovní čáru teprve těsně za sebou. V tomhle případě díky (nejen !) a.m.180 Collective.
To Radiohead, ti tu startovní čáru mají na míle daleko za sebou, nicméně konečně dosprintovali až k nám. Repríza loňského Berlína. Bála jsem se, že bude stejně a nebylo. Loňští zahřívači Modeselektor letos čapli ještě Apparata a přijeli jako Moderat. Modeselektor mě samotní nebaví, ani loni mi nic živě neříkali, s mistrem Apparatem to mělo pro mě sic zajímavější ambientnější náboj, ale asi bych si je v klubu, kde by do mě nepražilo slunce, užila víc. Thom Yorke a jeho družina měla tu samou krápníkovou výzdobu, Thom měl stejně pološílený pohyby. Johnny se schovával pod stejnou kapucou a byl stejně soustředěný na svoje hejblata a přece to bylo jiný. Kostra setlistu byla v In Rainbows, nicméně obalovaly jí jinak koncertně poměrně raritní věci, jako třeba Exit Music (For a Film), Lucky, nebo 2+2=5 (velký překvápko, velký nadšení). Plno lidí fňukalo, že kluci nezahráli svoje největší pecky, plno lidí očividně přišlo jen na Creep a Karma Police a plno lidí jejich absenci chápalo jako zradu a Radiohead posílalo do horoucích pekel. Moc nechápu. Dvě a půl hodiny poctivýho potu, unikátní setlist, kapela byla, dle všeho, hodně dobře naladěná. Pódiově stoprocentní, co by člověk od velkýho koncertu chtěl víc…(jen by měl někdo vysvětlit našim rozmilým Dopravním podnikům hl. města Prahy, že když si takhle pěkně v neděli na Výstaviště vyjde 17 tisíc lidí, tak s největší pravděpodobností jich pak pěknejch pár tisíc bude chtít jet domů metrem. A když se takhle pěknejch pár tisíc lidí sejde na peróně a zjistí, že metro jede v regulérních nedělních nočních intervalech – cca každých 9 minut- tak je tu jistota, že padne hodně nadávek a plno lidí se do posledního metra nevejde … proč to jinde jde a u nás ne ? )
Jako vsuvka mezi největší koncert léta a nejlepší koncert podzimu, budiž vsuvka cirkusová. Letní Letná letos přivezla nová cirkusová šapitó a mezi nimi i spolek Le Boustrophédon s kouskem
Court-Miracles. A kdo jste je propásl, tak doufejte, že třebas přijedou příští rok na Letnou zas. Legrační ať trochu děsivý „příběh“ z vojenského lazaretu, kde se pohybuje zvláštní skvadra lidí, co přežívají válku ... co jim válka něco vzala. Ale i bez domova a končetin se dá žít, mít radost z maličkostí a třebas i žonglovat, jezdit na bruslích nebo chodit po laně. Kombinace živých herců a mistrně udělaných kostýmů-loutek. Nápaditá, milá a trochu mrazivá hodina a půl. Přiděleno maximum bodů.
No a poslední kapitolou bude kapitola o nejlepším koncertu září, možná celého podzimu, určitě jednom z nejlepších koncertů roku (hehe). Dámy a pánové mistr Andy Bothwell aka Astronautalis ! Už jsem tu naznačovala, že panáček stojí za to, nicméně z očí do očí je ještě lepší. Na Sedmě plno zvědavců. Sporto diktujou a jde jim koncertní karta. Pak už padá opona a zjeví se osamělej chlapík s laptopem, drsným hlasem (ať byste to do něj z desek neřekli) a kapesníkem, kterým máchá a co chvíli si jím otírá pusu. A je to živý a dravý. Smrdí to snad až kabaretem, jen někdo zapomněl rudý světla a trochu toho kouře. Andy leze po vejškách, komunikuje s lidmi a je TAK strašně vtipnej. Šansoniér, co se občas dostane do takovýho tranzu, že z toho začne rapovat. Hraje plno věcí z poslední Pomegranate, ale pak i věci ze starších alb. Celá hodinka uhání jak splašený stádo. Trouble Hunters na úplnej závěr. Epickej fight song, jak avizuje Andy. I know it's hopeless hell, ain't big enough to hold us back, come on let's pick a fight, we hunt for trouble tonight… A je konec. nicméně vřava velká, tak nám ještě Andy přijde ukázat, že ovládá i freestyle. S přehledem posadí na zadek všechny přítomné, když vystřihne krátkou freestylovou etudu na slova, co přiletí z davu. A zazvonil zvonec. Závidim těm, co budou mít ještě možnost vidět a slyšet !! Takže neděle (6.9) České Budějovice, pondělí (7.9.) Olomouc a úterý (8.9.) Brno !
Příspěvky
