Karlovy Vary - Berlín

letem světem …. za posledních 14 dní jsem viděla Dublin, pár filmů ve festivalových Varech, slyšela živé Radiohead a jen pár dnů na to se povalovala před ostravskými pódii na Colours of Ostrava, ale o těch později …

Karlovy Vary

Z festivalových Varů jsem letos odjížděla mimo jiné poučena o tom, jak to vlastně vypadá pod tamním vřídlem (letos bylo karlovarské „podvřídlí“ zpřístupněno lačným filmovým i nefilmovým kolemjdoucím) a byl to pohled z kategorie těch zajímavých i včetně tajemství výroby (pro mě mírně morbidních) karlovarských pokameněných suvenýrů. Dál jsem se jen utvrdila v tom, že Michel Gondry je fakt geniální (jeho poslední filmová hračka Be Kind Rewind je opravdu vypečená), zjistila, že severská kinematografie mě furt baví náramně, že lidi, co bych ve Varech potkat chtěla, nepotkám a naopak potkám opakovaně jen ty, se kterými se můžu během roku vidět dvakrát denně a že Karlovy Vary mají zřejmě něco proti tatarce, která se letos v žádném z nezdravých jídelních stánků nedala sehnat … 4 dny v tahu (příští rok snad zas na delší dobu) a tradá domů, protože hned den následující mám být zase on the road, tentokráte do Berlína za Thomem Yorkem.

Radiohead / Modeselektor - 8.7. 2008, Berlin (Kindl - Bühne Wuhlheide)

Když nepřijedou Radiohead k eL, musí eL k Radiohead aneb eL se v dobré společnosti (čítající dva spolucestující) vydala do Berlína, aby se na vlastní oči přesvědčila, jak to banda kolem Thoma Yorkea umí na živo. Že umí, je no suprises. Amfiteátr (Kindl - Bühne Wuhlheide) pro cca 17 tisíc hlav, všichni na značkách, představení může začít. Před Radiohead ještě představení domácích Modeselektor, které mě jen utvrdilo v tom, že jsem udělala dobře a vynechala je před časem v Praze, kde hráli v rámci Sperm Festivalu. Jejich electro mě míjí, nenacházím v něm žádný smysl, hloubku natož nápad a lehce se smířím s tím, že mě někdo nařkne z toho, že „tomu nerozumím“ :)

Po nich už ale následuje výměna kulis, ty, které patří Radiohead, čítají spuštěné a pečlivě seřazené neonové tyče, plátna na projekce … vypadá to každopádně zajímavě. O startovní song se postarala řádně našláplá 15 Step z poslední desky In Rainbows, neony a projekce dotváří každou píseň, Yorke se epilepticky kroutí za mikrofonem a sem tam střelí nějaký ten fór ("sorry about the rain, but it´s a Radiohead gig"), naši polští sousedé jásají a vytahují obligátní transparenty , za námi se skupinka asi Španělů pokouší zpívat (čti: stále zpívat) a čím je jejich produkce strašnější, tím je hlasitější, prodavač se soudkem piva na zádech a hadičkou v ruce se prodírá skákajícím davem, v tom všem si musíme hlídat náš pivní zálohovaný kelímek … vše je, jak má být… Krom Faust Arp v Berlíně zazněla celá In Rainbows, včetně ochutnávky z bonusového CD, to vše prokládané kousky staršími i nejstaršími, takže svého písňového zástupce měly v setlistu kromě debutu všechny desky, a to včetně Yorkeovy sólovky The Eraser, ze které zazněla Cymbal Rush , jejíž úvod trefil Yorke až na třetí pokus… Při There There z desky Hail To The Thief se roztrhlo nebe … kouzlo okamžiku … asi bych nevymyslela lepší song k průtrži mračen … Wolf at the Door potěšila , Airbag burácela, No Surprises nepřekvapila, úžasná Street Spirit (fade out) to celé po dvou hodinách uzavřela. Dvě hodiny poctivého potu na obou stranách barikád. Večer vrytý hluboko do paměti. Cesta domů. Díky…

fantastická There There, vrytá hluboko pod pláštěnku