Colours of Ostrava naposledy (neděle)

Neděle má pomalý rozjezd, v plánu je, jak to tak na hudebních festivalech chodí, učinit několik návštěv divadelní scény, mrknout na slam poetry a pro zpestření si dát nějakou tu muziku, když už tedy všude kolem něco hraje ….

Bohužel při čekání na dětské (třetí den festivalu se na dospělácká představení už moc necítíme :) představení souboru Buchty a Loutky, musíme přetrpět pár minut monotónní produkce kapely O5 & Radeček, přičemž o jediné vytržení se postará pan Tlačenka, který pojme nápad, jistě geniální, si zkrátit čekání na loutkovou pohádku pro nejmenší v pohodlné houpací síti, do které naskočí tak elegantně, že se s ním síť v zápětí zase rázně rozloučí ještě elegantnějším vyklopením. Nastává všeobecné veselí a panu Tlačenkovi je uděleno porotou, složenou z několika náhodných svědků jeho akrobatického vystoupení, maximum bodů za umělecký dojem…

Následuje divadlo, a sice místo původně slibovaných „Neposlušných kůzlátek“ (matka koza si prý ošklivě hnula se zády) kus „Žabák Valentýn“. Příběh o žabákovi Valentýnovi, který se vydá do světa hledat princeznu a místo toho najde kamarádku v podobě ptačího mláděte Izabely, ze které se následně vyklube ptačisko, pro žáby z nejnebezpečnějších, a sice čáp, je vtipný, hravý a milý. Buchty a loutky mají odpoledne hrát ještě jednou , a to (tentokrát pro dospělé) Rockyho, začínáme se těšit.

Cestou z divadla potkáváme slam básníky, respektive vidíme v akci jednoho, který zrovna na podiu s mikrofonem básnicky přiznává, že asi není příliš dobrý, když nevykouzlil u diváků úsměv na tváři a vzápětí se zaplétá do „ismů“ … jdeme dál, slov, která končí na –ismus je hodně a tušíme, že básníkova produkce bude ještě asi dlouhá (později dostáváme od Pana melouna, který shlédnul celou jeho produkci, informaci, že se jednalo o básníka velmi - ve slam oblasti - renomovaného).

Míjíme a mísíme Ivana Hajniše a jeho bluesový ansámbl, skupinu KOA, která zrovna dohrává v Tentu jednu svoji „lidovku“ v podání Franty Raby (je mi zas smutno z toho, jak smutné je to bez Zuzky) a vracíme se zpět do oázy, kterou pro nás pro ten den představuje Farská zahrada a divadelní scéna.

Vybíráme strategická místa pod keři, které zajišťují stín i jakous takous ochranu před případným deštěm (v dálce jsou opět vidět mračna) a čekáme na Rockyho IX. Loutkový Rocky se odehrává na dvou jevišťátcích, která v průběhu představení mění neustále kulisy, účely, loutkové herce … Buchty a loutky na sebe vrší povedené i méně povedené gagy, hrají si s formou i slovem (obé místy až dada), v závěru dochází i na velký boxerský zápas (ostatně jako v každém Rockym), ten je v Ostravě však poněkud dramatičtějšího rázu … zhruba od poloviny představení začnou krom dvou medvědů mafiánů na jevišti, strašit i černočerné mraky plouživě se přibližující po ostravské obloze. Těsně před koncem – respektive před zahájením osudového Rockyho zápasu o titul – začnou padat první kapky, zprvu neškodné, schováváme se na našich místech umístěných v hustých keřích… Na jevišti probíhá dramatický boxerský zápas, do kterého naráz začnou lítat vzduchem větvě, listí ze stromů, kulisy … po chvíli už není příliš jasné, kdo proti komu boxuje a kdo je komu soupeřem … příroda začíná hrát hlavní roli. Herci zachraňují své dřevěné svěřence, kulisy, sami sebe … náš úkryt se stává hrubě nedostačujícím a velíme ústup. Protože toi toiky i přilehlý stánek s občerstvením jsou už obsazeny, směrem ústupu je zvoleno kryté podium. V bezpečí právě včas, přes hustý liják není pořádně vidět, k vodě se náhle přidávají kroupy, některé i velikosti třešní. Konec světa. Dojem z apokalypsy umocňuje ještě mladý muž prchající na podium hned po mně, který do půl těla nahý, třesoucí se zimou, do ohlušujících hromů a blesků, impozantně křižujících oblohu, křičí cosi o bohu … Na podiu se nás spolu s Buchtami a loutkami krčí cca třicet. Dostáváme aspoň na jevišti od pánů z Buchet barevný program jako bolestné za nedohrané představení … kdyby těchto pár (desítek) řádků četl snad někdo, kdo ví, jak loutkový Rocky s pořadovým číslem 9 dopadne (i když myslím, že předpoklad, že „dobře“ je asi správný :) , ať dá určitě vědět !

Díky přírodnímu běsnění byl program Colours místy úplně ochromen, na podiích se rychle dávalo dohromady, co se jen dalo, hasiči odčerpávali obří jezera, která se tu a tam vytvořila, lidé se brodili vodou , bahnem… nicméně organizátoři se rychle oklepali, udělali pár programových škatulat, tu něco přeložili, tu něco zkrátili a frčelo se dál.

Večeřet u elektropopových Cartonnage se příliš nedalo, přesouváme se na Budoár staré dámy a užíváme si jejich zkrácený, ale výborný koncert (mimochodem jejich novou desku vřele doporučuji).

Začíná zas pršet … volíme úkryt v Tentu ve společnosti Fru Fru, odkud po chvíli prcháme, přestože venku padá voda. Pláštěnky jsou nedostatkové zboží, zjišťujeme, k čemu všemu je dobrý pytel na odpadky a utíkáme zmoknout tam, kde hraje Habib Koité & Bamada. A hraje úžasně, všude se tančí ... jsem jenom loutka na provazech deště .... Poslední tečkou za mokrými Colours of Ostrava obstarávají Gogol Bordello, každému už je jedno, že je mokrý, pokrytý bahnem, je mu zima, šílený Eugen Hütz hecuje sebe, diváky, kapelu, cáká kolem sebe víno, buší na cokoliv, co se mu dostane pod ruku, je to cirkus, maniakální kabaret, čistá energie, úplná tečka… pak už zbývá si jen dát poslední teplou medovinu, probrodit se bahnem ke stanu, zkontrolovat škody a definitivně se s letošním ročníkem Colours of Ostrava rozloučit ….