Erlend Øye mě baví .... ať už jeho hudba má „elektro-kabátek“ sólových projektů, křehký obleček se znakem jeho „domovského“ bergenského dua Kings of Convenience, všechny svršky dohromady v podobě berlínského projektu The Whitest Boy Alive, a nebo prostě jen svou vizáží studenta informatiky, kterému byste věnovali své jediné boty. Poslední zmiňovaná Erlendova hudební reinkarnace, tedy kapela The Whitest Boy Alive, byla pro mě jasným důvodem strávit středeční večer v pražské Akropoli …
Ještě před Erlendem & Co. se na podiu ovšem objevil Gang Ala Basta. Tuhle partu jsem naposledy viděla zhruba před deseti lety na jednom z festivalů a ve středu jsem z nich kupodivu měla navlas stejný pocit jako tehdy … jako by od té doby neprodělali, kromě výměny na postu zpěvačky, už žádnou jinou změnu. Pro mě prostě tahle kapela pochází z kategorie (její fanoušci prominou) „neurazí, nenadchne“.
Ale do Akropole jsem dorazila kvůli někomu jinému a to už je naštěstí jiná písnička. Kolem půl deváté začíná „DJ set“ Erlenda Øye a jeho The Whitest Boy Alive. Na začátek totiž boys vypálili asi 3 písně najednou v jediném setu, který místy připomínal už řádně rozjetý večírek. Jako by nám kapela chtěla hned na úvod ukázat, s kým máme tu čest ... a sice že pánové Marcin Öz (basa), Sebastian Maschat (bicí), Daniel Nentwig (klávesy plus vizáž à la tak trochu parodie na Dave Grohla za mlada) a Erlend Øye (zpěv, kytara, tanec, legrační historky) jsou všichni zatraceně dobří instrumentalisté. A tak se střídají vyloženě taneční momenty s jazzovými pasážemi a nad tím vším se klene Erlendův jemný zpěv doprovázený občas i velmi osobitými tanečními kreacemi, které by mu záviděl i v této kategorii nepřekonatelný David Vávra (bergenské taneční musí být nejspíš dost sranda). Navíc pokud jsem tu před nedávnem mluvila o Becky Jacobs jako o nejlepší hráčce na ptáčka v kleci, Erlend Øye je zcela jistě nejroztomilejším hráčem na imaginární trubku, což v průběhu večera dokázal :)
Celý koncert se nese v naprosto uvolněném duchu, lidé reagují na sebemenší drobnosti, ať už to jsou vtipné a bezprostřední promluvy Erlenda (třeba ta, kde se vyznává k tomu, že už v Praze jednou byl, a sice v roce 1995 se školou) nebo místy tak trochu jiné aranže písniček, než jaké můžeme najít na desce Dreams (prozatím jediné řadové album, které, krom několika singlů, mají TWBA na svědomí). CD mělo ostatně publikum očividně hodně dobře naposlouchané. Zazněla z něj většina věcí, ať už Above You , Inflation, Fireworks, nebo přídavkové Burning, asi jeden z největších hitů desky, který málem zbořil Akropoli (aspoň v místě, kde jsem stála, a kde kolem mě velká skupina lidí začala okamžitě skákat až do stropu, ryčet a zuřivě tleskat "do rytmu“), a ve kterém Daniel Nentwig předvedl parádní tanec po svých klávesách, což je zřejmě jeho oblíbené číslo, jak je patrné třeba tady . Hodně mě zaujaly i věci „nové“, na desce se nevyskytující, které živě zněly neuvěřitelně dobře, a při kterých se mi nejednou vybavili právě třeba Kings of Convenience, pro které mám odjakživa velkou slabost. A na kapele bylo po celou dobu vidět, že si to opravdu užívá. Po poctivé, energií našlapané hodině a půl je konec .... jsem naprosto spokojená, odcházím domů a přemýšlím, co tenhle kvalitními hudebními akcemi nabitý rok, přichystá příště. V nejbližší době se u nás má zjevit třeba švédský písničkář José González (22.4. v Akropoli) nebo o den později na stejném místě to budou němečtí The Notwist ... už teď se těším...
Příspěvky
