Shearwater mi kdysi přivály proudy Okkervil River a já je za to budu velebit až do skonání světa. Hudba křehká, že se o ni až bojíte ... Meiburgovo falsetto, které poletuje nad nádherně vystavěnými jemnými melodiemi, které ovšem umí nabírat sílu sopky právě chrlící lávu ... Jonathan Meiburg je srdcem, hlavou a křídly tohohle ansámblu, co čítá skvělé muzikanty, jako je třeba bubeník Thor Harris, renesanční člověk s vizáží nefalšovaného vikinga a zkušenostmi s hraním například s Billem Callahanem (se kterým hraje stále), Devendrou Banhartem nebo třeba Girovými The Angels Of Light. Koho by tenhle chlapík zajímal, vězte, že má na kontě i vlastní sólovou čistě instrumentální desku Fields of Innards...
Ale dlouhé úvody netřeba, tahle andělská parta se táhne tímhle blogem jak červená nit, takže asi že venku prší nebo proto, že mě poslední dobou strašně baví číst s Jonathanem rozhovory a vstupovat tak do jeho světa s očima otevřenějšíma a ušima, co slyší najednou víc než před tím ... ale nejspíš prostě jen tak .... květen loňského roku, čarokrásný koncert s posilami se smyčci a ... stačí jen zavřít oči (i když to byste přišli o Thora jakožto hlavního hrdinu projekcí, což by byla škoda) ...celý koncert viz. link pod videem ... a koho by zajímalo, jak Shearwater zněli loni v červnu ve Washingtonu , ať udělá klik sem : 25.6.2008- Black Cat - NPR live .... voilà Shearwater !
Watch the full concert at baeblemusic.com
sobota 28. února 2009
středa 25. února 2009
All you need is ... Moz !
I'm doing very wellI can blackout the present and the past now
I know by now you think I should have straightened myself out
Thank you, drop dead.
Oh, something is squeezing my skull
Something I can barely describe
There is no love in modern life
I'm doing very well
It's a miracle I've even made it this far
The motion of taxis excites me
When you peel it back and bite me
Oh, something is squeezing my skull
Something I can barely describe
There is no hope in modern life
Oh, something is squeezing my skull
Something I can't fight
No true friends in modern life
Diazepam as valium...temazepam...lithium
HRT...ECT...How long must I stay on this stuff?
Don't give me any more ....
(Something Is Squeezing My Skull)
sobota 21. února 2009
in the context of no context
Tak nějak chybí trocha systematičnosti, vůle, energie, a to nejen v psaní deníkových zápisků … ale po průletu paměťovými stopami jsem ještě objevila vyrytých pár okamžiků, které mají různá data, zato ještě vyzařují nezvyklou intenzitu barev, vůní a zvuků …
V lednu (22.1) křtil na Sedmičce Torr z Wollongong aka Unkilled Worker svůj sněhobílý Faithcollapse, a to s (ne)malou pomocí OTK, kteří na desce i na koncertě kryli Torrovi záda. Deska se totiž narodila v Jámoru pod dohledem nikoho jiného než Ondry Ježka a je stejně tak zneklidňující, silná, podmanivá, temná, syrová, nabroušená jak čepel nože, jedním slovem skvělá, jak skvělý byl celý koncert-večer. Unkilled Worker je sic osamělý jezdec s kytarou, co má na těle nejeden šrám, ale jeho Faithcollapse se vám prožene celým tělem jako stohlavý splašený stádo … a to, že jsem chvílemi na Sedmě ten večer slyšela Nicka Cavea, v dobách, kdy byl ještě imrvére naštvanej, to už je vlastně jen taková tečka ...
Prvního se tamtéž konal zas večírek za účasti Oxford Collapse s Parts & Labor , které podpořily ještě Kazety v domácích barvách … Parts & Labor se k nám často vrací a doufám, že ještě vracet budou (kdo má tuhle hlukovou živelnou partičku rád, určitě by si neměl nechat ujít 28.únor, kdy na Sedmičce vystoupí Shooting Spires aneb sólový projekt basáka, klávesisty, zpěváka a jediného regulérního skřítka (viz. obrázek vedle) Parts & Labor BJ Warshawa, kde podobnost s jeho domovskou kapelou není jen čistě náhodná). Večer hlukových stěn, vazbících kytar , poletujících hlav , punkové příchuti …. kdy zněla alba Receivers od P&L i Bits od OC, Kazety tomu udělaly ve dvou pěkný elektroúvod, vše bylo, jak být mělo … jen si už opravdu musím pořídit špunty, tentokrát jsem libé pískání a nic víc slyšela celé dva dny … i když by možná pomohlo si příště, jak tele, nestoupat k bednám …. hm …
To 8.2 na Dobešce pískání nehrozilo, setkání skoro rodinné, přezůvky s sebou, káva a historky, které sic znám, ale pokaždé je ráda slyším znovu …. povědomé tváře, irsko-americké pohlednice, v hlavní roli Mark Geary … Jeho poslední Opium je ten večer nejhlasitější, ale věcí, které mám v sobě už nějaký ten pátek vryté a co mi pokaždé nastartují paměť, Mark servíruje taky … na rozdíl od poslední návštěvy se tentokrát sešlo chápavější publikum, takže se Markymu ani neklepou ruce … tomuhle chlapíkovi z rodu Jeffů Buckleyů s irskými kořeny já prostě nepřestávám rozumět, ať se mi cesty klikatí, jak chtějí …. a prý je v plánu další deska a možná i natáčení v Praze … tak to zas někdy u toho kafe, Marky…snad brzy.
Jen za pár dnů, hodin (12.2), přichází pravý opak selanky u kafe … nejednomu přítomnému se plní sen … Scott McCloud se vrací, a to spolu se svými, už jen sporadicky koncertujícími, Girls Against Boys … před ním ještě bouří basy Deverovy Chyby a Gnu ukazují, že ještě nezapomněli starý kusy a vzdávají narozeninový desetiletý hold svému Srdci v kusech zvuku … skutečná bolest neumírá, to co nestačí, je tělo … mam v tu chvíli pocit, že už není důležitý, co přijde dál … navíc Aran se zdá tak trochu naměkko, má dojemný proslovy a sál mu věří každý slovo o tom, že tenhle večer je prostě náš …. a on je … no a potom už Scott and his Boys … o chvilenku dýl, než bylo taktické, strávíme s Ká a dalšími na baru a jsme odsouzeni pozorovat tuhle partu frajerů až odněkud od zvukařského výběhu … ale ono to nevadí … kolem mě chlapi jak hory, co jsou stejně dojatí jako já … legrační …. basy duní, Scott šeptem křičí Let me come back a dvoumetrovej Aran se vrhá skokem do publika .. Too much sound for God's sake (!)… Basstation je na přání, a to už s plnou Akropolí hulákám …I won't listen to reason , I won't listen to you …cause in the context of no context, everywhere cool, there's nothing new …. hmm … jen mi to všechno přijde jako mžik a je konec … noc nabroušených bas, potu, kamarádů, Scotta McClouda …
Poslední zastávkou jsou kanadské ostrovy šmrncnuté trochou toho hluku ze San Francisca … Na Sedmě Islands společně s Railcars … jako předkrm před tím ještě italští Trouble Vs Glue, ze kterých ovšem slyším jen pár minut, díky tomu, že si vesele hrajou už když scházím na Sedmě po schodech a končí nedlouho poté, co moje bunda končí na věšáku v šatně … Nicméně Railcars je překvapení víc než příjemný, noise, hlas zkreslený přes megafon, zneklidňující opar projekcí …upír Nosferatu … chvilkami slyším třeba Fuck Buttons .. navíc sympaťáci rozdávající po koncertě zdarma vlastnoručně omalované CD-R, kde se skrývají songy jak z loňského sedmipalcového EP Cities vs. Submarines (které má mimochodem opravdu krásné vyvedení), tak dema z připravovaného EP Cathedral With No Eyes…
Na Islands se přišlo kouknout plno lidí, včetně hromady cizinců, z nichž někteří ovšem přišli spíš probrat co týden dal, ale tak to holt občas chodí … Islands, to je pro mě hlavně Nicholas Thorburn, hlava spících The Unicorns, muž s patkou proklatě nízko, sympaťák do morku kostí, co má s Islands na kontě dvě desky, z nichž první Return to the Sea vyšla v roce 2006 a mi učarovala … druhou – Arm´s Way natočil Thorburn v jiné sestavě loni a je hodně jiná. Je na ní o poznání víc „radio-hitů“, o poznání méně hravých mořem vonících jemných melodií, co byly hlavní náplní Return to the sea … nicméně na Sedmě se dostalo na obě období Islands a musím uznat, že věci, jako Pieces of You nebo Creeper z nové desky mě vlastně živě bavily … Islands často propojovali jednotlivé songy dlouhými sonickými, místy až post-rockově znějícími pasážemi, Nick házel patkou, lidi na to slyšeli … no a pak přišel závěr a Swans (Life After Death) odstartovala vzpomínkovou plavbu po Return to the Sea, takže veškeré předchozí výhrady byly rázem zapomenuty a byla to krása … Islands zkrátka bodovali , a to nejen proto, že mi zahráli I Won´t Share You
That´s all folks … resumé dnů předchozích by mohlo ještě pokračovat třeba tím, jak je dojemný a magický Podivuhodný případ Benjamina Buttona , u kterého jsem si nejednou vzpomněla na Burtonovu Velkou Rybu, nebo jak skvěle vaří U Kláry … ale já myslím, že málokdo stejně dočetl až sem, takže už zas mlčím …
Girls Against Boys – Basstation
úterý 3. února 2009
Botanica
Botanica se pro mě stala objevem roku 2007 … náhoda … potíže s realizací jejich koncertu, při kterých Botanicu tak trochu vypekli pořadatelé, což bylo naštěstí některým lidem líto a během pár (opravdu pár) dnů byl dohodnut Botanice "náhradní" koncert v pražské Skutečnosti … zvědavost a fakt, že Skutečnost mám na dostřel, mě vtáhli do světa, jehož ústřední postavou je Paul Wallfisch ... je to svět, co smrdí zakouřenym barem a prachem, a do kterýho občas problikne neon z přilehlýho kabaretu nebo se ozve hlas starý cikánky, co si jen tak zpívá za rohem… trochu divný, ale útulný jako málokde. Wallfisch, černý tornádo, hlavní hybatel, kabaretiér a šansoniér, co do všeho tehdy stíhal ještě střídavě běhat mezi lidmi, vyprávět vtipy a balit holky. Přičteme-li k tomu ještě roztomilou Danu Schechter (z Bee and Flower, se kterými měla Praha už taky čest) Johna Andrewse, který tak soustředěně kytarově vazbil a v neposlední řadě Skutečnost, kterou si celá kapela nadšeně fotila, výsledkem byl sakra pěknej večer … jen škoda, že se mnou přihlížela jen hrstka pohotových, co si na poslední chvíli cestu na Vinohrady našla … tak doufám, že 6. března si na Sedmičku najde cestu lidí vícero, protože Botanica si to zaslouží a třeba i vás krásná Dana Schechter jen tak pohladí, až si budete kupovat CD, jako před rokem a půl pohladila mě ….
A navíc se, jako spoluharcovník, ten večer představí Jeremy Jay - písničkář, co svou výškou možná prorazí strop Sedmičky, a co zní jako kdyby si ruce podali David Bowie a třeba Jeffrey Lewis ( a byli u toho tak trochu retro) … i když přirovnání jsou na dvě věci, prostě přijďte, uslyšíte a bude ...
Botanica - The Truth Fish
A ještě jedno oficiální ... Berlin Hi-Fi
foto z majspejs kapely (a že neuhodnete, kde se pánové a dáma v září 2007 fotili ...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
