Květnové zkratky

Z květnového průletu zaslouží červeně podtrhnout Icy Demons - tak trochu vandrováním poznamenaná grupa v čele s obrovským černochem obsluhujícím obrovský kontrabas. Na tu se na Sedmu přišlo mrknout asi pětadvacet lidí (a bůhví, kolik lidí by přišlo, kdyby jim nepředskakovali pánové dné a k., a to vzhledem k faktu, že se většina publika ten večer rekrutovala z řad kamarádů a známých), nicméně i přes poloprázdnost sálu stejně většinu přítomných Démoni slušně rozpohybovali ... Tak trochu pop a tak trochu ne s výlety do lo-fi divností, mezi kterými se občas vztyčila nějaká ta monumentální taneční pecka .... na zábavnosti jejich výstupu se shodli všichni …. překvápko … milý …

Den před tím ještě tamtéž křtil svou novou desku Slnko je vo veži košický Kolowrat (nad kterým drží ochrannou ruku mé oblíbené Slnko Records). Nová placka živě šlapala jak hodinky a aspoň v mých očích o něco předčila první Vrány sa vracajú … pokud na Kolowrat někde narazíte, určitě se jděte podívat/poslechněte … Před Slováky to ještě roztančili multižánroví Pit Er Pat z Chicaga, co jsou ustájení u Thrill Jockey, kteří byli ten večer jen dva, já je viděla prvně, i když už ČR čest měla a nebyli vůbec špatní, minimálně se u jejich směsi jazzu, hip hopu, reggae a bůhvíčehoještě dobře pohupovalo.

To Tim Hecker mě, přiznám se, svými ambientními příběhy trochu uspal, k čemuž mi vydatně pomohly židle, které v ten den v Akropoli byly, konec pracovního týdne a v neposlední řadě dvě piva vypitá ještě před koncertem … takže vlastně ani nevím, jak to dopadlo s těma tučňákama a s tou velkou lodí, co se plavila tou zamrzlou soutěskou. To mi asi bude muset Tim povyprávět někdy ještě jednou… ale meditovalo se pěkně.

Po koncertě Sunn O))) jsem měla intenzivní pocit, jako bych právě hodinu a půl strávila na kole projížděním po kočičích hlavách … co by asi na produkci těhle drone metalovejch magorů řekl lékař …. rekvizity jasné - kostel Sacre Coeur (doteď jsem nevěděla o jeho existenci), hradba zesilovačů, obrysy chlápků v kápích zahalených v umělé mlze husté tak, že by se dala krájet. Z vazbících kytar a držených tónů vibruje každý orgán v těle, plomby se poroučejí a vlny se zvedají … no a přidejme k tomu ještě rudé oči z mlhy (kterou vykašlávám ještě dneska) a dostaneme docela působivý zážitek, který by ovšem podle mého mohl trvat tak o půl hodiny méně (kamenujte mne, neznaboha) a byl by perfektní (tak pravila má záda)…. nicméně večera ještě konec není, k čemuž mi dopomáhej pan Vic a což se po třech hodinách spánku projeví druhý den v práci velmi pokleslou pracovní morálkou … dobře mi tak … začátek června, jak má být … a dneska přijďte na Women do Rubínu a příští týden držte palce nám i Mozovi, kterej teď bojuje s nemocí a ruší jeden koncert za druhým … nu což, Berlín bude kdyžtak fajn i tak …

na počátku byl ... zvuk