Vzpomínám, jak jsme v roce nula šest
vyrazili s Tláčou do Kolína nad Rýnem, abychom tam viděli Sufjana
Stevense. Jel tenkrát svoje obří motýlí tour k The Avalanche, v
kapele měl St. Vincent, která mu i předskakovala, během koncertu
rozhazoval mezi lidi nafukovací supermany a bylo to celý k
uzoufání hezký. Po všech LP krásách Sufjanova světa jako
byla Illinois, Seven Swans nebo Michigan byl zkrátka na vrcholu.
Představovala jsem si tehdy, kolik lidí by asi přišlo na jeho
českej koncert, kdyby měl někdo koule ho pozvat a zaplatit...
Kolínskej výlet se mi ale nevybavil jen tak. Vzpomněla jsem na něj
okamžitě, co jsem slyšela první tóny z desky norskýho mlaďocha,
kterej se zove Einar Stray a má na kontě zatím jen jednu novotou
vonící placku, co se jmenuje Chiaroscuro. Mezi Einarem a Sufjanem je
hned několik styčnejch bodů. Oba maj cit pro křehký a hravý
melodie, podmalovaný i jinejma nástrojema než jsou jen kytary. Vícehlasy a sbory, co zní v pozadí jako zvonkohra, smyčce a
dechy. Krása, co se třpytí a cinká a občas se burácivě otočí
na druhej bok nebo se převalí jako lavina. Do Norska za tímhle vším
jezdit nemusíte, stačí, když přijdete ve středu 29.2. do
Akropole, kam Einar Stray dorazí a předvede svojí techniku
šerosvitu. Mám věšteckou vidinu, jak tenhle kluk přijede do ČR
znovu za pár let a lístek už nebude stát 250, jako teď, ale
dvakrát tolik a Akropole mu stačit nebude, protože ho
mezi tím někdo "objeví". Z tohohle chlapce něco bude! Takže by byla škoda propásnout ono "teď a tady". A když připočtete na vrub celé pozvánce i fakt, že před Einarem vystoupí dlouho mlčící Bratři Orffové, dostanete už předem vizi čarokrásnýho večera. Strašně se těšim. Přijďte, bude to hezký, slibuju... zase...
jedna magická bez nástrojů za to v božích svetrech:
a jedna s kapelou a klipem:
Příspěvky
