Zvěř rozličná a dokumentární vsuvka

Nějak se nepopsané zážitky kupí, tak jen v rychlosti uvolnit největší přetlak …. 14.10. k nám přijela pouť, cirkus s živými zvířátky, a já se těšila, až se konečně utrhnout ze řetězu i u nás … Po Arše se proháněli Animal Collective !
Tuhle zvěř bych krmila od rána do večera, Panda je všech medvědů král a vůbec, všichni jako celek nesmírně baví svou divností, živelností, hravostí, lehkostí .... co všechno znělo a jak to znělo, popsali jiní jinde, obdivovalo se na jednu stranu, fňukalo na stranu druhou, já fňukat nebudu …. mně se drezura líbila, ale musím čestně přiznat, že mi občas skoro nepřišlo, že by na podiu řádila ta smečka, kterou znám já ... místy jsem hledala právě tu lehkost, hravost, díky čemuž je poznám mezi stovkou kapel a najednou jsem viděla krále medvědů, jak hraje techno .... zábavné, šamanské ….jen nevím, jestli se pod maskou Pandy neschovával třeba medvěd brtník… nicméně bylo fajn občas tápat ve zvukovém bludišti a hledat opěrný bod, aby člověk mohl identifikovat, kterou z oblíbených zrovna tři šamani na podiu hrajou, slyšet věci staré i nové a ochutnat na živo i Pandovy sólo kousky (jako ty pak celý koncert zněl vlastně nejvíc) ……neodcházela jsem, jako mnozí ostatní smutná, zklamaná ani naštvaná, odcházela jsem spokojená, mírně zhypnotizovaná a jen lehounce zmatená…

No a následovat by mohl výčet věcí, které jsem z nejrůznějších důvodů neviděla, neslyšela, zaspala nebo vědomě ignorovala, co ovšem ignorovat už řadu let nejde, je každoroční podzimní dokumentární vložka spojená s výletem do Jihlavy … takže se tam jako každý rok potkávali lidé, co vídáte jednou za rok právě na festivalu, jedlo se, pilo, hodovalo a v rámci toho všeho se stíhalo myslet filmem … Vítkovi Janečkovi se Ivetka a hora moc povedla, Gonzo: The Life and Work of Dr. Hunter S. Thompson je stejně tak gonzo film, jak byl gonzo i Hunter S. Thompson, Marek Hovorků je rok od roku ve svém prezidentském úřadu jistější a jistější, festival rok od roku větší a profesionálnější nicméně stále hraje prim pocit každoroční rodinné sešlosti, kvůli které se tam prostě jezdí a jezdit bude …. takže za rok ve stejnou dobu sraz u Prioru a kdo přijede poslední, platí pivo a nezbyde na něj žíněnka....

toho večera v Arše …

letošní jihlavský refrén …