LivingROOMS ve vašem obýváku – 5.11. 2008

Divadelní představení LivingROOMS berlínských alternativců Lunatiks je zvláštní kus už od prapočátku. Základní divnost je ta, že se může odehrát třeba i u vás v bytě. Pokud tedy máte kulturní hlad a jste svolní k tomu, že vám do vašeho bytu doslova vtrhnou na jeden večer německy mluvící herci, kteří se u vás na pár hodin zabydlí a umožní vám sledovat, jak vaše vlastní věci slouží k rozehrání hry na téma útulnost, domov, soukromí, nezbývá vám už nic jiného, než navštívit internetovou dražbu, kde si celé divadelní-bytové představení můžete pro sebe a případně své kamarády vydražit, přichystat malé pohoštění a show může začít.

Možnost zahrát si zároveň na hostitele a diváky dostaly před pár dny v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka tři české byty - představení 3., 4, a 5. listopadu- přičemž v minulosti se livingROOMS hrály ještě v dubnu v Ústí nad Labem.

Asi by člověk nenašel ideálnější příležitost k tomu, jak se rozloučit s bytem, ke kterému ho pojí vzpomínky, než pozvat si k sobě na návštěvu Lunatiks, pana překladatele, po jednom zástupci tisku a samotného Festivalu a hlavně pár přátel (pokud možno i s kamerami, které budou celý byt v divadle, divadlo v bytě - zaznamenávat) sakumprásk cca 15 diváků… díky za pozvání !

Dva lidé, jeden byt, téma útulnosti, otázka, co je vlastně domov ? Kde je hranice soukromí ? Co se stane, když vám do soukromí vtrhne narušitel ? Základní linie příběhu je prostá – žena Elli Kölmelová (Christine Dollar) z agentury zabývající se útulností domovů (bydlící sama) jednou odejde nakoupit aniž by zavřela dveře, do bytu vstupuje kontrolor počtu rádií a TV v domácnosti (Christian Banzhaf) a nestihne z něj už nepozorovaně odejít a stává se tak schovávajícím se zajatcem ženina bytu, kde zprvu nepozorovaně, posléze už pozorovaně vniká do soukromí ženy i jejího bytu... hra je rozehraná… a kde že je vlastně ona hranice soukromí ? Otázka o to zajímavější, když vidíte oba herce, jak onu hranici překračují na území vašeho bytu, vašeho dobře známého soukromého prostoru. Herci otevírají skříně, berou do rukou věci, které pro vás mají osobní hodnotu, a které vtažením do hry dostávají zcela nové role, významy … navíc oba herci v bytě působí natolik přirozeně, že si vlastně místy říkáte, jestli těmi voyery nejste nakonec vy sami… byt hrou ožívá, plní se novými souvislostmi (i třeba díky tomu, že Elli Kölmelová má zvyk si všude po bytě nechávat papírky se vzkazy … a ony papírky zůstávají na předmětech i po skončení představení. Hraje se v obýváku, ložnici, kuchyni, v chodbě, diváci jsou přirozeně vtahováni do děje (však taky s oběma aktéry sdílí pro ten večer svůj soukromý prostor). Text samotné hry (na svědomí ho má autora a režisér celého projektu Tobias Rausch) není vlastně vůbec ničím výjimečný, síla celé hry je v pocitech, které umí u diváka vyvolat a to především díky naprosto famózním hereckým výkonům obou protagonistů. Většinu času se sice usmíváte až hlasitě smějete, hra je ale protkaná i momenty, ze kterých mrazí – například scéna, kdy čerstvě "zamilovaný" kontrolor spláchne klíče od Elliina bytu do záchodu, to vše, aby byla s ním a neodešla do práce a pak s ní začne (proti její vůli) tančit… role se naráz obrací, hranice je překročena dvakrát…

Celé představení je vlastně velká hra … jen občas nevíte jestli jste momentálně herci nebo diváci (tenhle pocit jen umocňovala přítomnost dvou profesionálních kamer v rukou kamarádů hostitelky). Po představení, kdy se už jen tak nad skleničkami, bramboráky, chlebíčky a jinými věcmi konverzovalo, jsme se s Ká ptali Christiana, jak těžké je opustit po představení ty rozličné byty, kde se během večerů s Elli zabydlují. Christian si chvíli před tím před námi zkoušel sako, které během hry našel v jedné ze skříní (moc se mu líbil i župan ze stejného zdroje … oboje mělo, žel pro něj, krátké rukávy) … prý občas opravdu vcelku těžké …. tohle mu naprosto věřím…. Každé představení je pro herce vlastně obrovským dobrodružstvím. Předem žádný z bytů totiž nevidí, dostanou před představení pouze plány bytu (jedinou z podmínek pro to, aby se mohlo hrát i u vás v bytě je existence minimálně dvou místností, kuchyně a koupelny) a prvně byt a jeho vybavení vidí, až když vstoupí a začnou hrát…. i proto byl Christian nadšený z českých bytů se spoustou skrýší a tajemstvími, které během představení vyplouvají na povrch (možná proto, jak mi říkal, nemá u sebe doma žádné zavřené prostory s možnostmi skrýší).

LivingROOMS byl večírek, zkušenost, setkání s jinou formou divadla a já ještě jednou prostě musím poděkovat Ele za pozvání do hry (a za výborný bramboráky) !

pár fotek z bytu cizího – představení dřívějšího