Poloviční bratr je román, který voní Norskem, slaným větrem a rybami z ostrova Røst, uličkami a ulicemi Oslo … je to kniha vyprávějící o tom, že kdo neumí mít rád, je poloviční … o tom, že každý máme svá tajemství, která si životem vláčíme jako nezničitelná zavazadla … o tom, že není důležité, co vidíme, ale co si myslíme, že vidíme … o ranách, které se nikdy nezacelí a zbudou po nich otevřené jizvy, o lidské nedostatečnosti … nedokonalosti … o tom, že svět je podivné místo, kde jedno zapříčiňuje druhé, ale nic spolu nesouvisí a o tom, že Bůh je velkým promítačem a život je jen film .... o tom všem vypráví Lars Saabye Christensen ústy malého-velkého Barnuma Nielsena v románu Poloviční bratr … Barnum žije s matkou, babičkou a prababičkou … má taky staršího nevlastního bratra Freda, který se neměl narodit … roku 1945 matku Veru totiž někdo znásilní na půdě jejich domu v Oslo, a to přímo v den, kdy Norsko oslavuje konec druhé světové války… a tak se Fred („fred“ znamená v norštině „mír“) narodí a stejně jako Barnum, jako všichni muži, se kterými rodina Barnuma Nielsena měla kdy co dočinění, má v sobě kus „temnoty“, do které osudoví muži v celé knize mizí, aby se z ní vrátili a ještě častějí nevrátili ....
Román čtete a máte pocit, že koukáte na film, který je nejprve černobílý v hlavní roli s Lauren Bacall, postupně, jak nám vypravěč a pozorovatel Barnum odhaluje 4 generace rodinné historie, je čím dál barevnější, hlasitější a intenzivnější…. Původní název oceňované Christensenovy knihy Halvbroren by se dal přeložit jednoduše jako Nevlastní bratr , to by ale se pak někdo mohl cítit ochuzen o malou hru s významy, interpretacemi, ke kterým slůvko „poloviční“ v názvu svádí…
Lars Saabye Christensen získal v roce 2002 za svého Polovičního bratra Severskou cenu za literaturu (Nordisk Litteraturpris), takže pokud byste chtěli na tento fascinující výlet do Norska 20. století vyrazit, neváhejte … Zaručuji, že oněch 545 stran příběhu vám bude nakonec zatraceně málo.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat