And who cares about the wildfires controlling my mind?

Vzhledem k frekvenci s jakou eL teď (ne)navštěvuje všechny ty zásadní hudební večery a svátky, může bejt nakonec vlastně ráda, že jí ještě nikdo nevyloučil z hárdkóru (respektive o tom zatím neví), nebo že jí ještě pozná třeba Míra ze Sedmy a vítá jí furt jedním otevřeným studeným...  První půlka roku je ve znamení bardů, jako třeba Slim Cessna´s Auto Club aneb mše dvouhlavý saně Munlyho a Cessny a laťka už v lednu zas tak vysoko, že přes ní skoro není nic vidět,  Crooks on Tape, co si při jejich poslechu člověk říká, jak to jenom John Schmersal dělá, že nemá ve všech těch svejch projektech, co zněj jako víc nebo míň bláznivý Enon, bohapustej bordel (v úterý 22. 4. je Jenda zpět, tentokrát v Potrvá s Vertical Scratchers) nebo třeba Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra, mnohahlavá saň - epickej hudbení tajfun, co nenechá kámen na kameni...

Nicméně po všech těch střípcích má eL zas chuť napsat, jak je všechno skvělý, protože viděla a slyšela brášky Pontiak. Vousatý trio hippie farmářů z Virginie, co letos vydali desku Innocence, která má sílu tu okamžitě postavit židle na ježky a zhasnout. Takhle nacpanou Sedmu nebylo vidět od dob, kdy tu ještě potil krev bratr Astronautalis, každopádně počet lidí zaslouženej a Kurac rozehřívaj diktátem. A pak už Pontiak. Velký songy, zubatý riffy, psychedelická mlha, co zahaluje všechno v okruhu dvou kilometrů od strahovskýho hlavního stanu. Kolektivní hypnóza a radost z hraní, co z pod těch všech vousů sálá jak lesní požár. Až zas kluci přijdou, jděte se nakazit...Je radost slyšet radost... And who cares about the wildfires burning inside? I do, I do, I do, I do, Because that's how the world gets in there, too...

Hezký Velikonoce, kamarádi!!

A jindy třeba o tom, že OTK vydali Atentát na Wericha, kterej jednou bude v čítankách, nicméně kdo chce vyzvat krále, musí do Brna. A kdo rád seriály, ať si určitě počíhá na True Detective, pod kůži se zažírá důkladně a na furt. Plíživá temnota, ve který je přece jen vidět trochu toho světla, když člověk chce a další z "letošních" TĚCH rolí Matthew McConaugheyho, ve který ho poznat ani nechcete. Jak já jsem mu toho Oscara přála... time is a flat circle...