Colours of Ostrava - den 1. (čtvrtek)

Když letos do lineupu Colours of Ostrava přibyla jména jako Grinderman, Swans, Paramount Styles nebo Rain Machine, eL jen tiše zavýskla a šla si koupit lístek na vlak.Čtvrtek až neděle, různobarevný počasí a zážitky.

Den jedna - čtvrtek

Vítá liják a bouřka, na kost už první den, modleníčko, aby to nebyl status quo až do neděle. Z úkrytu na půl cesty do stanovýho městečka se dobře pozoruje mokrej cvrkot. Voda z nebe střídavě až do soboty, jsme na festivalu none?!

Plán na start je jasnej, pivo a Paramount Styles. New York City stage je poměrně kůl, kus New Yorku ve výstavní hale, kde se to třpytí, podlaha se lepí rozlitejma koktejlama, u baru nejdřív vyfasujete lísteček jako na poště a u stolečků podél celého "sálu" se v jednom kuse rozebírá život .... a k tomu hraje hudba... díky tomu prostor občas vyhrává nad muzikanty .... strašná škoda.

Scott tak blízko, aby jsme mu viděli pod sukně (vtip). Stojí. Simon si zřejmě nechává narůst knír (to není vtip). Paramount Styles jako dřív. Failure American Style zní nejhlasitěji. Heaven's Alright tak trochu v pozadí. Girls Of Prague povinně a kolemstojícím, ač očividně vidí poprvé, se to líbí. První polovina koncertu je trochu řeckořímskej se zvukem, kdy se Scottův hlas topí v ostatních nástrojích, ta druhá už je o něco lepší. Keep Losing You ... Simonovo cello, Scottův šmirgl a blikající písmena NYC... One Last Surprise jako instrumentální večerníček. Je zvláštní vidět na Paramount Styles tolik lidí... tolik lidí, co neznám hehe. První kapela festivalu a hned zlatý hřeb. Vítěz.

Po Scottovi míjíme The Herbaliser u kterých by se jeden unudil. Plochá, sterilní a nudná chvilka s nimi strávená. A já myslela, že jsou to jiní kabrňáci...

Rain machine je projekt, za kterým stojí Kyp Malone z TV on the Radio. Do Ostravy přijel bez kapely jen se svým vousem a kytarou. A tady poprvé vyhrává NYC stage nad interpretem. Kypova hodinka byla niterná, intimní, jiná než nahrávky, na kterých má velké slovo kapela, hodinka vonící po blues a gospelu a zvláštním písničkářství, takže drahně těch, kteří přišli, se radši věnovali cinkání skleničkama a sdělování si životních pravd, než pokusem proniknout do těch, co nabízel Rain Machine. Krása v úlu. Bylo mi to tak moc líto, ale bylo to tak strašně pěkný. Kéž by se naplnil Kypova slova o návratu s "bands".

Po vousaté kráse trocha toho lesku a bídy. Santigold je holka, co zní jako trochu špinavější a drzejší M.I.A. Jejích 15 min slávy bylo hlavně o show, kdy na podiu skotačil kůň (nešlo nevzpomenout si na slavného Montypythonovského "komikoně"), tanečnice se synchronizovaně vrtěly s kladivy a vůbec bylo na co se dívat. Co už pro mě bylo obtížnější, bylo Santigold poslouchat, protože její ječák mi bičoval uši takřka k nesnesení (a to nejen při zpěvu). Jde se na PiL.

Public image Ltd. John Lydon. Johnny Rotten pro ty, kdo přísahaj na Sex Pistols. Kucí na Pohodě si nemohli vynachválit. V Ostravě leje. Lydon je už strejda, kterej vypadá jako kdyby měl pod sakem schovaný polštář... nekompromisní Rock´n´ Roll. This is not a Love Song jako startovací song. Všude kolem se paří déšť nedéšť... Jízda ve stodvaceti po celou tu hodinu. Stěrače jedou na plnej výkon a Lydon zabodává ostruhy do slabin největšího podia na Colours. Hypnotická hodinka s Johnem Lydonem jako hlavním šamanem.

a na konec čtvrtek v pár minutách.