Mráz přivezli Celan...

Myslím, že všechen ten sníh a mráz k nám přivezli Celan … jen o tom nikdo neví. Na svatého Václava do Prahy přitáhl Chris Spencer, vrchní řvoun z Unsane, svou novou bandu, která je tak trochu hlukovej dream team. Velectění pánové v něm totiž nosili nebo ještě nosí dresy se značkami jako třeba Einsturzende Neubauten, Oxbow nebo flu. ID. Ale na tom tak úplně nezáleží. Hlavní je hudba. V případě Celan je to nepopsatelnej mix všecho, co člověk tak nějak čeká - zlý kytary, riffy, co z nich teče krev, naběhlý žíly, syrovost, neuvěřitelně monumentální a hutnej zvuk a k tomu jako bonus něco, co se automaticky od drsnejch chlápků čekat nedá, v případě Celan, neskutečnej smutek, spodní proudy, co se v nich melou věci tak černý, že je lepší si je snad ani nepředstavovat, neklidný spaní, černočerný sny, občas vsuvka skoro až křehká, která ale na konec stejně jenom znepokojí, donutí vás rozhlížet se kolem sebe a děsit se každýho stínu … To všechno lze slyšet na jejich zatím jediný desce, co vyšla letos a jmenuje se Halo … to všechno tam je .. a to všechno bylo i 28.9. v Matrixu, kde to cejtilo sic jen nějakejch 50 lidí (kde všichni byli ?!!), který ovšem ten neklid z hlav jen tak nedostanou… Za tu zimu můžou Celan.

Ještě pamatuju kino U pilotů … když už kino nebylo, chodilo se tam aspoň na kafe, Ká tam pak sportoval. Teď je na místě kina a sqashovejch kurtů bar a „koncertní“ prostor. A upřímně řečeno, se v něm radši nikdy neměl přestat hrát squash, protože jako místo pro koncert je Pilotbar dost tristní. Na to vcelku doplatili Immaculate Machine, co se tam dopotáceli 3. října. Lidí pomálu, smutný pan efha, zima, „první galerie“ je naše. The Mood umí líp, zažila jsem… pro Immaculate Machine to už byla návštěva druhá, oproti té první se krom základních pilířů obměnila skoro celá jejich sestava ... nicméně zůstala Kathryn Calder (kdyby byl někdo na pochybách tak je to ona neteř A.C. Newmana z The New Pornographers, co si se strejdou občas ještě v TNP brnkne) a to stačí. Immaculate Machine ve skoro ryze dívčí sestavě (frontman Brooke Gallupe promine) spustili svoje chytlavě roztomilé indie-folk-rock zpěvy, statečně se prali celou dobu se zvukem, který je žel většinu času porážel na body, nicméně i přes onen nešťastný sudový efekt, to nakonec byla vlastně moc milá hodinka. Vcelku by mě zajímalo, jak v Pilotbaru zněli pár dnů na to divoši z HEALTH … i když ti si asi se zvukem a prostorem hlavu nedělali…

To Lovvers jsou sympatický punkáči, co 9.10. během svých patnácti minut slávy na Sedmičce, předvedli slečně Há všechny triky, co měli schovaný po rukávech … hudba z rodiny hlukařů Wavves nebo Crystal Antlers, tak trochu lo-fi punk, co rozpogoval celou Sedmu a pivo teklo proudem … až vás bude zajímat, jak lze během sekundy pokropit najednou jedním pivem cca 50 lidí v okruhu pěti metrů, zeptejte se pana Ovse, v tomto umění není většího mistra … a bude-li někoho zajímat, jak lze rozpustit ve fotbálku rozpočet menší rozvojové země v desetikorunách, bez toho, aniž byste vykázali v této nesmyslné hře jakékoliv zlepšení, zašlete mi dotaz emailem.


Stejně jako Immaculate Machine, ani pro Polite Sleeper nebyla říjnová pražská stopka premiérou. Stejně jako na Immaculate Machine, ani na Polite Sleeper prvně eL nebyla. A Polite Sleeper eL lituje dvojnásob. Prý byl první koncert z řady těch, o kterých se nediskutuje. Já bezvýhradně věřím. Slyšeli jste někdy PS ? Když já tyhle tři chlapíky z Brooklynu slyšela prvně, obočí mi vyjelo ke stropu a nedala bych si vymluvit, že neslyším hlas Johna Darniella z The Mountain Goats . Tenhle pocit mě ovšem pronásleduje i při poslechu desek a mnohokrát jsem si na Johna vzpomněla i 12.10 v Rubínu, kam kucí ze stříbrný rakety Polite Sleeper znovu přivezli … za což velký dík. S The Mountain Goats mají Polite Sleeper společný vyšponovaný vokál, určitou hudební akustickou neučesanost, upřímnost a přímočarost a živě je to znát dvakrát tolik. Kytara, bicí, klávesy. Ještě než začne regulérní koncert, dává Jason s Michaelem jen ve dvou jeden song v předsálí na baru ... místo předkapely … kytara a místní barové piáno a nikdo na baru ani nedutá … a pak už okamžité manévry vedle, kde už je připraven bubeník Tim Wilson v režimu stand by. Poměrně mile efektní začátek. zpěvák a kytarista Jason Orlovich na jevišti působí jako by to notně přehnal s kofeinem. Upřímnost a opravdová radost … folková intimita až nervní těkání, jazzový metličky a prasklý struny …barevný vyprávění … folk mess, jakožto nálepka, co si pánové na těla vytetovali sami …. a uhání to tak strašně rychle a lidi je nechtěj pustit…uf …nečekala jsem že podzim bude až takhle barevnej a že to bude TAK strašně moc pěkný.



Příště John Vanderslice, Plants & Animals a zlatíčko Patrick Wolf.
A přijďte zítra (20.10.) na potrhlou Micachu do NoDu a hlavně o den později na Sedmu na jednu z nejfalešnějších a nejlepších part na světě aka The Paper Chase mocného Johna Congletona !!