Lesní cesta... noc ... za vámi něco zapraská, větve hypnoticky vržou nad hlavou, kolem stíny zvířat, co nemají jména a černá křídla nočních ptáků řežou okolní tmu.
Soundtrack nočního města, kde už svítí jen ta okna, co za nimi planou rudá světla a kočky řvou jak malé děti. Bojíte se zahnout za roh, bojíte se otevřených oken a skříní, co je v nich snad jen tma.
Prázdná místnost a zaprášený gauč, na kterém si stará žena prohlíží rozmazané černobílé fotografie ... usmívá se.
Spiritistická seance, při které možná uvidíte … někdo šeptem křičí vaše jméno. Ticho je hluk, hluk je ticho a ticho je hudba.
Taky těch šest strun tak důvěrně znáte ? Taky cítíte, jak víří vzduch?
Potemnělý sál … dva muži … se zavřenýma očima vidíte víc … Mat Sweet šeptá, že bolí i polykat a pohyb víček se trestá smrtí … za bubny lovící šelma připravená ke skoku … připravená zabít rychle a bezbolestně … rozostřený obraz, srdce zběsile tluče až někde v krku…
A potlesk musí rozbořit tu křehkost okamžiku, pokaždé čekáte, až se dochvěje i ta poslední struna, až umře i ten poslední neslyšitelný tón, kterým jste spojeni se všemi ostatními … za 40 minut vysvobodíte víčka a polknete … jen těžko se zvedáte … dýcháte .... vzpamatováte … chtěli byste víc …
Stalo se to vůbec ? A může se vůbec stát ještě něco lepšího ?
Boduf Songs (Divadlo Dobeška, 16.5.2009)
A řikala jsem už, že Elektročas mají novou desku, kterou křtili na Sedmičce ? A že se vrátil Casiotone For The Painfully Alone a přivezl si tentokrát i kapelu a svýho bráchu ? A vyprávěla jsem, jak Edie Sedgwick v roztrhanejch punčocháčích Sedmu roztančil(a) a jak jí předtím Auxes a Challenger propláchli zvukem? A že se To Kill A Petty Bourgeoisie, než přijeli na Dobešku, stihli rozpadout, takže dorazila jen smutná polovina, která si ale i stejně statečně odimprovizovala pár minut? Ne ?
photo: bodufsongs.com
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat