Osm rozhněvaných mužů aneb vzkříšení Lazara

Není mnoho hudebníků, které mám tak hluboko pod kůží jako Nicka Cavea. Ten, ať už se svými Bad Seeds nebo bez nich, mě doprovází od doby, kdy jsem hudbu poprvé začala pořádně vnímat. Takže ač se v sobotu zároveň sešly dva koncerty, na kterých bych chtěla být , a to Dinosaur Jr. v Akropoli a právě Cave a jeho Zlé sémě v holešovické hale HC Sparta, volba byla nakonec vlastně jednoduchá a já (přednalazena skvělou výstavou Gregory Crewdsona v pražském Rudolfinu) nabrala směr Výstaviště ( pánové Barlow & spol. prominou).

Nick Cave se rozhodl postupně vykašlat na polohu sladkobolného rozervance za klavírem, ve které se začínal pomalu rozpouštět, vzal do ruky elektrickou kytaru a vrátil se o řádku let nazpátek do doby, kdy místo tklivého hallelujah naštvaně třískal do garážových dveří. Svůj „velký návrat“ odstartoval už skvělým dvojalbem Abattoir Blues/The Lyre of Orpheus z roku 2004, potvrdil ho svým syrovým sólovým projektem Grinderman a definitivně, stejně jako biblický Lazar, povstal s posledním albem Dig, Lazarus Dig!!!. A tuhle znovuzrozenou tvář ozdobenou vodnickým knírem ukázal v sobotu i svým Čechům, kteří mu tak rozumí, a ke kterým se pravidelně vrací.

Jako předskok se představili pánové Ed Kuepper & Jeffrey Wegener (myspace, video) ,v sestavě bicí a kytara, kteří vybalili zhruba půlhodinový set rockových kousků nasáklých občas blues i jinými vlivy, a kteří mi chvilemi připomínali Morrisonovy The Doors, jindy zas Neila Younga …

Pauza byla jen krátká, na podium přichází 7 pánů z Bad Seeds s Nickem Cavem jako posledním…Už podle úvodní Night Of The Lotus Eaters z posledního alba je jasné, že o uhlazenosti ten večer nebude řeč, a že to tentokrát bude pořádně nahlas (i když ne tak nahlas jako zvukový výplach absolvovaný předchozí den na strahovské Sedmičce, kde představili svou pětadvacetiminutovou hlukovou smršť američtí Pissed Jeans). Cave řval, svíjel se, nekouřil, kapela duněla, majestátní Mick Harvey byl majestátní, Conway Savage za klávesami dostatečně uhrančivý a chvílemi strašidelný Warren Ellis v rudé košili a velkými kříži na krku předváděl své šílené tance, které mě zaujaly už před rokem v Kongresovém centru. Po deseti minutách koncertu jsem si říkala, že tímhle tempem pánové na pódiu nejspíš zkolabují, nezkolabovali a udrželi ho něco málo přes dvě hodiny. Na balady ani klavír nebyl čas, Cave svíral skoro celou dobu kytaru a občas si jen tak, aby nevyšel ze cviku, třískl do kláves. Jediná klavírní tichá výjimka přišla až s Into My Arms v závěru prvního bloku přídavků. Jinak se celý koncert nesl pod značkou Cave-classic, jak v jeden moment vtipně Nick poznamenal. Cave byl vůbec celou dobu uvolněný, bezprostřední a bylo na něm vidět, že ho koncert baví stejně jako plnou hokejovou halu pod ním, důkazem byl nejen jeho častý úsměv, spontánní komunikace s publikem, ale i o něco delší setlist než jaký představil na předchozích koncertech současného turné.

Zazněl skoro celý „Lazar“ a dál průřez ze starších alb, přičemž do publika The Bad Seeds hrnuli jak „klasiku“ jako třeba Tupelo, Red Right Hand, Deanna, The Ship Song, Get Ready For Love, Stagger Lee, tak i věci dlouho živě nehrané jako třeba „vyprošené“ Mercy Seat, Lovely Creature nebo Hard On For Love. Hlavní část končila skvělou More News From Nowhere a po ní následovaly ještě dva bloky přídavků. Při The Lyre of Orpheus znělo celou halou refrénové "o Mamma", Stagger Lee byl pak tečkou.

Nevím, jací byli Dinosaur Jr. v Akropoli, ale každopádně nelituju své volby na ně nejít, protože jsem zažila vzkříšení Lazara a jeden z nejnašlápnutějších koncertů pánů z Bad Seeds s Nickem Cavem v čele...

See you do roka a do dne Mr. Cave !

setlist - bez záruky:

Night Of The Lotus Eaters
Dig Lazarus Dig!!!
Tupelo
Today’s Lesson
Red Right Hand
Nobody’s Baby Now
Midnight Man
The Mercy Seat
Deanna
Lie Down Here (And Be My Girl)
Moonland
The Ship Song
We Call Upon The Author
Papa Won’t Leave You Henry
More News From Nowhere

***

The Lyre Of Orpheus
Get Ready For Love
Hard On For Love
Into My Arms

***

Lovely Creature
Stagger Lee

a ještě pár nepohyblivých obrázků z koncertu

a pár pohyblivých reportážních pro představu.. Papa Won´t Leave You, Henry (24.05 2008, Arena HC Sparta)