Now we can see...

Kdo nepřišel v pátek (27.3.) na Sedmu, neviděl a neslyšel, jak k tanci a poslechu hraje dvouhlavá saň (Charles Byron Salas Humara & Joe Faustin Kelly ) Panther, což jsou chlapíci, kteří si ve dvou vystačí a umí být stejně tak punk jako pop, což dokazuje i to, že oba mají za sebou angažmá v různých úderkách (Joe je vysloužilým, členem 31Knots a Charles hrál třeba s momentálně spícími The Planet The, kterým je koneckonců Panther podobný asi nejvíc … dance-punk jak brus, v případě Panther jde jen o krapet odlehčenější pop-verzi, při které se dá lépe tančit). Jen mi přišlo, že saň ten večer dštila oheň a síru jen hrozně kraťounce … ale možná se mi to jen zdálo, byla to standardní délka a bylo to všechno jen tak MOC zábavný … a to nejen po stránce hudební, ale i vizuální, kdy mistr Charles, byl neopakovatelně pohybově nevyzpytatelný, s grácií Davida Vávry podnikal časté výpady mezi lid a svíjel se mi u nohou …

sakra, kde se jen všichni ti Amíci učí tančit ?!

- a pár obrázků zde.

Na The Holy Kiss přišlo po hříchu málo lidí a ti, co nedorazili , nechť hořce litují … Matty je totiž opička smutné postavy (čti: cavevovsky průsvitný), co působí trochu nesvéprávně, Alli soustředěností při hře na kytaru připomínala Michala Pavlíčka, bubeník byl ďábel a sympaťák a Panther MacDonald měl knír i basu setsakra nabroušený … songy, co ten večer zazněly, se daly spočítat na prstech jedné ruky, byly převážně z poslední vinylové Under Noon Of Night a ani jeden z nich nebyl kratší než nějakých 10 minut. Matty Rue Morgue nejvíc ze všeho připomínal gorilu zavřenou v kleci - s notnou dávkou kabaretní teatrálnosti pobíhal sem tam, vbíhal mezi lidi, svíjel se na zemi, šplhal do výšek, dělal ramena, cenil zlatej chrup a vydával zvířecí zvuky… byla to birthday party, kázání šílenýho kněze, bylo to divadlo, punk a krmení divý zvěře, temný blues, hudební vzpomínka třeba na These Immortal Souls nebo Crime And the City Solution a bylo to boží …

- a zas obrázky

- a jeden webcast s rozhovorem, Under noon of night a See Line Woman

*******

- Jinak The Thermals 7. dubna vydávají novou desku, která byla včera a dnes (3. a 4.4) celá k poslechu na jejich myspace, internet je jí už plný a je tak zábavná, že její poslouchání hrozí až mírnou závislostí … není to sice placka tak „no future“, jako byla jejich předchozí The Body, The Blood, The Machine, ani na ní není tak jasná vypalovačka jako třeba Pillar Of Salt , ale hned třeba startovní When I Died je vyloženě k pomilování …the earth was too hot, the earth was to thin, I took off my clothes, I took off my skin…. radost … mám tuhle bandu tříakordovejch intošů fakt ráda …(mimochodem v Pillar Of Salt- klipu se cca kolem 1:13 mihne i mistr Humara-Panther se svou moonwalk ... jen nesmíte zrovna mrknout)

- Zato noví The Decemberists jsou tak moc „koncepční“, až jsou k uzoufání nudní, achjo … kde asi milí Děkabristi udělali chybu …

- (prý „nejočekávanější“) Normal je film, který se udusil pod nánosy formálních postupů, který zapomněl, že je co vyprávět (!), a tak se pod těmi všemi formálními slupkami choulí pouze roztřesený zárodek příběhu, na který se zapomnělo .... chvilkami vám v sále dokonce cukají koutky úst a chce se vám i tak trochu smát (nebo snad kvičet hehe) .... nicméně to všechno říkám s jedním velkým bohužel, protože v sobě látka filmu ukrývá potenciál na bijáků hned několik (a navíc Milan Kňažko je moc a moc spíš Hannibal, Pavel Gajdoš je víceméně jen pěkná tvářička a Dáša prostě jen hraje, že hraje a její femme fatale připomíná spíš afekt němých filmů … i když tady bych si klidně tipla, že to byl tak trochu záměr) …. po vizuální stránce je to určitě jedna z nejzajímavějších českých podívaných za poslední dobu, ale žel na filmový zážitek to úplně nestačí, ono i z komiksu se sebelepším vizuálním konceptem (a ten Normal má), ze kterého někdo vytrhne pár stránek, takže nevíte, proč se najednou postavy chovají tak divně, nakonec stejně nic nemáte...

- To ale Chlapec v pruhovaném pyžamu (podle stejnojmenné knížky, kterou napsal John Boyne) je poetický film o hodně nepoetických věcech (i když dá se vůbec o filmu, kde hlavní roli hraje válka, koncentrační tábor a dětská naivní upřímnost, do které realita nakonec vrazí nůž tak hluboko, až vám z toho zbělají klouby, říct, že je poetický ?) … a i když v něm je jistá dávka naivity a neuvěřitelnosti ( k čemuž vydatně napomáhá i školometská britská angličtina, která za i před dráty koncentračního tábora působí opravdu dost odcizujícím dojmem), i když od začátku víte, jak film musí dopadnou, i když se v něm nedozvíte nic nového, stejně jsem celou dobu tajila dech a nakonec zavírala oči před nevyhnutelným a od začátku nezvratitelným … a to je asi zas tak nějak všechno ….

jo a vlastně poslední věc - přijďte na Velikonoční pondělí na Sedmičku podpořit Alexe Tuckera!!

a úplně na konec ještě jednou Panther a jejich You Don´t Want Your Nails Done aneb klip, se kterým Michel Gondry nemá nic společnýho, i kdyby klidně mohl :