Buke and Gase

V mym vesmíru je Owen Pallett miláček. To aby bylo jasno. Nejvíc mě baví jako solitérní udělej-si-sám, kdy si trpělivě staví kostry písniček a pak je obaluje masem, kůží, vkládá do nich životně důležitý orgány a na konec všem těm hudebním entitám vdechne duši. Jedna z mejch nejmilovanějších bytostí s houslema (pak už jen Andrew Bird a Sherlock Holmes). 5. srpna v MeetFactory to bylo naše třetí rande. Owen na něj přijel s dvěma kámošema, co mu hráli basu a bicí a tím pomáhali lepit písničkový modely. Pondělní seance měla všechno, co mám na tomhle kanadskym klukovi ráda: jemnej opar melancholie, křehkost, co se třepotá i náhlý poryvy větru. Keep the Dog Quiet, A Man With No Ankles, Lewis Takes Action, The Great Elsewhere nebo Lewis Takes Off His Shirt na úplnej konec.


 Bylo to zas krásný, fakt. Nicméně k mýmu překvapení měl tenhle večer i přes to všechno jinýho vítěze. Cílovou pásku jako první potrhala dvojka z Brooklynu, co Owenovi zahřívala už tak vydejchanej sál a říká si Buke and Gase. Holka a kluk s bizarníma homemade nástrojema. Ona hraje na šestistrunný barytonový ukulele, co zní spíš jako kytara a on na něco mezi kytarou a basou. O její "toe-bourine" a jeho kopáku nemluvě. Jára Cimrman by měl radost. Arone a Aron... Zní to jako kapela tisíce nástrojů a tisíce hlasů, co vás zasype nápady a zvukem. Kolem uší mi prosviští Tune-Yards nebo Micachu, stejně drze úderný a plný. Její hlas je jen další barva na týhle kovový paletě. Punková údernost si vcelku dobře rozumí s písničkovejma momentama, co chvíli to všechno změní směr a s ním i pravidla hry, ale všechno to přitom dává smysl.
Buke nad Gase maj za sebou dvě EP a dvě regulérní desky - Riposte (na který se ještě jmenujou Buke and Gass) a letošní General Dome a já doufám, že naše první rande nebylo posledním. Děkuji tím Owenovi, že nás představil a já jdu cvičit na ukulele.